11:11:20 AM JeanLuc: jo - sengil cukka hamnida :D
11:11:26 AM jakudo: :D
11:11:33 AM JeanLuc: sara ha nn, jakub-sssi :D
11:11:40 AM jakudo: kamsahamnida :D
11:11:44 AM JeanLuc: sengil cukka hamnida
11:12:07 AM JeanLuc: anieyo
A druhé přání je od mého bratrance Máry:
Cau. Zvoni mi tady ICQ, takovou trapnou zpravu - ze prej ses zase o dva roky starsi nez ja... to to leti, co ? TAK VSE NEJLEPSI a hlavne hodne.....vime ceho..
K narozeninám mi popřála i Fiona s jejími spolubydlami a jak jinak než v Čínštině:
No a samozřejmě jsem také oslavil svoje narozeniny v kruhu přátel v mojí oblíbené hospůdce Kabinet:
 |
Jeden rok, dva semestry, dvě univerzity. Toť moje bilance v posledním roce mého života. O to zajímvější, že obě univerzity se nachází na Korejském poloostrově v zemi zvané Jižní Korea.
Korea je země, která je o něco málo větší než Česká Republika, ale žije tam 6x víc lidí. Korea, možná lépe řečeno Korejci, jsou velice přátelští a velice upřímní. Atmosféra v Korei se velice těžko popisuje. Po mém návratu jsem si všiml toho, že v Korei na mě nepůsobil téměř žádný stres. Po mém návratu domů jsem si všiml toho, že aniž bych musel něco udělat, či mě tlačil nějaký termín čehokoliv, stres je tu cítit všude, nevím proč, ale sálá tu ze všech. Korejci jsou tak nějak víc uklidněnější...
Korea má také své slabé stránky. Jednou z nich (asi tou největší) je jídlo. 3x denně rýže (a to bezesrandy). Na snídani, na oběd i na večeři je rýže a kimchi (dalo by se přirovnat k zelí naloženému do čili) a jednou za týden či 14 dní jsou nudle...haha. Ale i na to se dá docela zvyknoutJ V blízkosti obou univerzit se dá najíst i více po Evropsku (pizza, špagety, steak, kuře ...). Na druhou stranu mi teď ta rýže (tea spíš celá korejská kuchyně) snad i trošku chybíJ
Každý, kdo se dozví, že jsem byl v Korei na 2 univerzitách mě položí otázku: „A která univerzita byla lepší?“. Bohužel na to se nedá nijak uspokojivě odpovědět. Každá z nich má svá pro i proti a ty se teď tady pokusím nějak srozumitelně popsat.
Menší univerzita (necelých10000 studentů) ve městě Suwon, ležícím asi 50km od centra Seoulu. Město Suwon má něco málo přes milion obyvatel, takže něco jako Praha, ale svou rozlouho se praze nevyrovná (je mnohem menší). Já osobně bych Suwon přirovnal k takovému většímu předměstí 20ti milionovému Seoulu. Do Suwonu je dokonce dovedena jedna z linek Seoulského metra (stanice Suwon station), což docela zjednodušuje spojení s obří metropolí. Nicméně univerzita Ajou je od stanice metra vzdálená asi 20minut autobusem a metrem to pak do Soulu vyjde na dalších alespoň 40 minut. Proto bych všem budoucím studentům Ajou Unversity doporučoval použít jeden z autobusů zastavujících přímo před kampusem univerzity, které jedou kousek od centra Seoulu a dá se tam dostat asi za hodinu za příjemnou cenu 1200 wonů (kurz je těžko přepočítávat, jelikož za mého pobytu se změnil z 20Kč za 1000wonů na 15Kč za 1000wonů, což už je změna dost veliká).
Univerzita (lépe řečeno kampus celé univerzity) je umístěn na severu města, hned vedle obřího stadionu postavého před několika lety pro fotbalové mistrovství světa. Kampus obsahuje od běžných budov univerzity přes nemocnici, poštu, holiče až po nějaký malý obchůdek s jídlem. Kampus není nikterak obrovský, ale velice příjemný. Všude blízko, což je docela výhoda a do blízkého okolí plného hospůdek, zapadlých restaurací či nějakých trhů to není vůbec daleko.
Jak jsem již psal, univerzita má něco okolo 10000 studetů a z toho okolo sta jsou studenti mezinárodní. Ajou má již docela dlouhou zkušenost s výměnnými programi a musím uznat, že všechny akce pro nás připravené byly připravéné velice dobře. Mezinárodní kancelář všechny studenty o všem informovala výhradně přes E-Maily a když někdo potřeboval s čímkoliv pomoci, nikdy nikoho neodmítli. Během celého semestru nám bylo zařízeno několik výletů, které všechny stály za to a pokud tam někdo pojede, tak je všechny vřele doporučuji, byl pořádán mzinárodní den, kde studenti jakýmkoliv způsobem (hlavně však jídlem) prezentovali svou zemi a v neposlední ředě jsme měli možnost si i vyzkoušet například vaření některých tradičních korejských jídel.
Co se týče výuky, musím uznat, že snad všicni profesoři (usuzuji pouze z profesorů, které jsem měl já) jsou velice příjemní, umí velice dobře anglicky (univerzita se chlubí tím, že každý znich studoval v anglicky mluvící zemi) a když student potřebuje s něčím pomoci, vždy se pokusí udělat maximum.
Všechny bych předem chtěl upozornit, že se může naprosto klidně stát, že v den vašeho odletu může být změněna nabídka předmětů. Mě osobně se to stalo a tak trochu mi to zkomplikovalo situaci (naštěstí mi na ČVUT vyšli vstříc a nějak velký problém by to být neměl). Tento prblém mají obě univerzity na kterých jsem byl. Těžko popsat proč, je to korejskou kulturou, a to pochopíte, až jsem dorazíteJ
Univerzita, svou velikostí (hlavně tedy počtem studentů) připomínající ČVUT – okolo 20000 studentů, leží na severovýchodě Seoulu. Výše jsem psal, že Seoul má okolo 20ti milionů obyvatel. Je těžké to odhadovat. Z různých zdrojů můžete dostat různá data. Počet obyvatelů se pohybuje od 12ti do 25ti milionů a to v závislosti na to, jak moc se započítávají všechna předměstí (jen pro zajímavost, nejdelší trasa Seoulského metra měří cca 195km, takže kam až vlastně to předměstí sahá?). Kousek od kampusu jsou dvě zastávky metra (Hagye a Gongnam), kterými se dá za pár minut dostat do „centra“ Seoulu. Každopádně Seoul je město, které mě naprosto oslovilo svou velikostí, vzdušností a možnostmi, které nabízíJ
Kampus je o poznání větší než kampus Ajou, ale dle mého názoru je také takový víc otevřenější. O víkendech nebo v odpoledních hodinách slunečných dnů potkáte v kampusu nejen studenty a profesory, ale také rodiče s dětmi či procházející se seniory. Kampus SNUT připomíná více nějaký velký park, kde se dá strávit příjemně čas. Na druhou stranu se občas musí počítat s tím, že z kolejí do vzdálenější budovy to na hodinu může trvat pěšky i 10-15 minut (ale to považuji za příjemnou procházkuJ).
SNUT má velice krátkou mezinárodní historii. Vlastně jsou pouze 2 roky. Co z toho vyplívá? V mém semestru zde bylo 8 zahraničních studentů (4 Češi a 4 Taiwanci). K tomu zde bylo i několik dalších tudentů jiné, než korejské národnosti, a to studenti, kteří přijeli studovat celé 5ti leté studium (celkem nás nekorejců bylo asi 17, ale běloši, jen my 4 Češi). Těžko říct, co je lepší. V prvním semestru to bylo víc mezinárodní, ale druhý semestr jsem si užil asi víc po Asijsku a víc si užil tu pravou Koreu.
Většina předmětů v Angličtině je se studentama programu UNN (program mezi SNUT a jednou univerzitou v Anglii). Vše je vyučováno v Angličtině a profesoři jsou taktéž výborní. Ve srovnání s Ajou mi SNUT přijde více technické.
Jak tedy tyto dvě univerzity rovnat? Stále nevím. Nejde to. Pro mě byla každá z univerzit naprosto originální a nezapomenutelná. Kdo si chce užít víc mezinárodní život, tomu bych doporučil Ajou, kdo chce nasát tu pravou korejskou atmosféru, doporučuji SNUT.
Mě se díky ČVUT podařilo zažít něco naprosto bezkonkurenčtě úžasného. Strávit rok na těchto dvou univerzitách bylo to nejlepší, co mě kdy potkalo. Změnilo mě to? Ano hodně a jsem přesvědčen, že to změní i každého, kdo tam odcestuje po mě. Já si Koreu zamiloval a kdyby mi někdo zavolal a zeptal se „Hele Kubo, Tobě se tam tak líbilo, nechceš tam ještě jeden rok odstudovat?“, neváhal bych ani vteřinu...
Pokud by kdokoliv měl měl zájem o jakékoliv informace ať už o Korei jako takové či o univerzitách, můžete mě kontaktovat zde:
ICQ – 98569910
MSN – jakudo@centrum.cz (pozor, toto je pouze MSN, nikoliv E-Mail!)
Skype – j.dobes
Nebo navštivte www.jakudo.blogspot.com , kde je popsán celý rok mnou v Korei strávený.
Jsem naprosto přesvědčen, že komukoliv z vás se bude v Korei velice líbit~~^^
Jakub 야쿱 Dobeš
Nevím proč, nevím jak a nevím kdo může za to, že se tady prostě uspořádal festival, ale každopádně jsem nebyl proti:)
Je to zvláštní, jak se člověk vrací na místa, kde už jednou byl...
Po DMZ následoval oběd, který mě tak trochu (hodně) zklamal, protože to byl vegetariánský oběd, kterého jsem se vůbec nenajedl a celý zbytek dne jsem měl dost obrovský hlad:D
Proč zrovna "63"? Někdo by si mohl myslet, že je to výška budovy v metrech... nee, není to mu tak, je to počet pater nejvyžšího mrakodrapu tady v Seoulu. A jelikož je v 60. patře rozhledna s kavárnou a v několika patrech pod tím spousta restaurací, rozhodli jsme se tam s Fionou zajít. Mým spolubydlem Chi-Hunem mi bylo doporučeno, že je to velice krásné v noci a tak jsme se k této budově vydali později.
Před pár týdny se mi na mail ozval jakýsí pan Jiří, že pojede do Korei na pár dní, má rád focení a požádal mě, zda bych mu mohl ukázat nějaká pěkná místa, kde by mohl pořídit pár pěkných fotek. Velice mě potěšilo, že se vůbec takto někdo ozve a tak jsem souhlasil, že to nějak vymyslím a čas si udělám.
Ještě v neděli ráno jsem si myslel, že bude jen nudná neděle, kdy tak nějak nebudu nic moc dělat. Mýlil jsem se a neděle byla jedna z nejzajímavějších:)
nka Číňanů s vlajkami, nálepkami a vypadají tak nějak vesele. Musel jsem prostě vědět, kam jdou a co mají za lubem. Ale ono to gradovalo, další skupinka Číňanů, další vlajky a další a další, chvilku mě napadla otázka, zda se Číňani už nevešli do Číny a nestěhují se hromadně do Jižní Korei, což jsem hned zavrhl, protože Jižní Korea je pro ně dost malá, nakonec mi nezbylo nic jiného než se zepat.
Dnes naše univerzita slaví jakési výročí a díky tomu bylo vyhlášeno volno na celý den:) Toho jsme my, zahraniční studenti využili a jeli se podívat ve společnosti několika buddíků do Children's Grand Parku. Cože to ten Children's Grand Park je? Když bych to jednoduše přeložil, tak to bude něco jako "Hlavní dětský park". No a když se to tak vezme kolem a kolem, tak to docela sedí. Je to obrovský park na zastávce metra nesoucí stejné jméno a je vždy plný dětí. Pojem plný je myšlen do slova a do písmene. Chodí tam školky z celého obrovského okolí. Jednotlivé školky jdou poznat podle odlišných stejnobarevných teplákovek či čehokoliv jiného podobného. Park je velice krásný a docela zajímavé je, že je v něm umístěno několik výběhů se zvířaty (taková menší ZOO). Pro děti jak stvořené. Děti se tam vyblbly, malovali zvířata, hráli různé hry a docela často nás anglicky zdravili...:) Prostě krásně strávené dopoledne volného dne.
Před pár dny mi Martin Vlnas (zdravím Martine;)) poslal zprávu, že pokud chci na jakousi ochutnávka piva, ať mu pošlu mail. Sice pivo nepiji, ale proč ne, řekl jsem si. Adresu jsem mu poslal a pár dní na to mi z českého velvyslanectví došla pozvánka na výstavu o historii českého piva a s tím spojený raut a samozřejmě ochutnávka několika druhů piva. Jelikož se v Seoulu nachází hospůdka Castle Praha, která je zmenšenou kopií staroměstké radnice s orlojem (funkčním) a kde český sládek vaří české pivo, nemohla se tato akce snad ani konat jinde než zde (asi týden před tím jsme zde s několika přáteli měli slučku čechů v Korei). Když jsem asi v 6 večer dorazil, byl jsem překvapen účastí. Kromě Čechů tam byli zástupci Slovenska, Finska, Korei a určitě i jiných zemí, všichni velice dobře oblečeni, až jsem si přpadal trošku divně (jen v riflích a košili). Nějak jsem nečekal, že to je až tak oficiální, ale jakmile skončila "přednáška" o historii, všichni se odebrali do spodního patra, kde bylo jídlo a pivo, a kde jsem si všiml, že všichni jsou si naprosto rovni:D Nahrnout se do fronty a vychutnávat úžasné chutě českého pivečka, prokládané chutěmi klobásek, kuřátek a kupodivu i jakéhosi cukroví:) Jelikož nejsem pivař a pivo skutečně nepiju, nemohu posoudit jeho chuť, ale podle obličejů a zájmu přítomných typuji, že pivo bylo výborné:)
Minulý víkend se nám v Korei udělalo krásné počasí, a tak jsem si řekl, že se toho musí využít. Mým kanadským kamarádem Kaithem jsem byl upozorněn na zajímavou akci. V Seoulu, poblíž zábavního parku Lotte World je totiž malé pódium, aréna, či jak to nazvat, kde každý víkend budou vystoupení tradičního korejského umění. Bohužel na internetu nebylo jasné, zda to začíná sobotou nebo nedělí, tak jsem se tam pro jistotu vydal už v sobotu. Naneštěstí to začínalo až v neděli:) Nicméně mě to nijak nemohlo vadit, protože počasí bylo víc než nádherné a v přilehlé části tohoto prostoru je nádherný park, takže jsem si ho alespoň mohl v klidu projít, pročistit hlavu, a užít si toho nádherného počasí:)
V neděli mi to nedalo a vydal jsem se na to samé místo znovu. Tentokrát se představení už konalo a nemělo to nejmenší chybu! Hlavně z vystoupení 2 skupin bubeníků jsem byl naprosto unešen a téměř celou dobu, kdy hráli mi běhal mráz po zádech. Škoda, že video nemůže zachytit tu pravou hudbu, která tam zněla. Ale snad i tak vám videa trošku přiblíží, jaké to bylo. Kromě již zmíněných bubeníků se během asi 2 hodin představili ještě tanečnice, zpěvačky, zvláštní hudebníci, kteří měli na čepicích přivázané dlouhé stuhy a během jejich hraní pomocí všelijakého motání hlavy vytvářeli různé stuhové obrazce...velice působivé. Jelikož na mě tohle představení zapůsobilo velice moc, pravděpodobně ho navštívím ještě alespoň jednou (mělo by to být pokaždé jiné, tak jsem zvědav).
Včera jsem zjistil, jak moc jsou Asiati vášnivými hráči čehokoliv...
Je to tady. Slučka Čechů v Jižní Korei. Ano, přesně tak, slučka Čechů. V Jižní Korei je oficiálně cca 35 čechů a z toho se nám podařilo setkat se v deseti lidech, což si myslím, že není vůbec špatné. První naší zastávkou byla hospůdka Prague Castel, kterou postavil jeden Korejec, jako zmenšený model pražského orloje. Dokonce si pořídil i licenci a českého sládka na vaření piva. Bohužel sládka jsme nezastihli. Já jsem musel vyzkoušet nějaké jídlo. Za prvé jsem měl docela hlad a za druhé se prostě musí v české restauraci jídlo zkusit. Zkusil jsem napodobeninu vepřa, knedla zela. Sice to bylo bez knedla, ale maso, zelí a zelenina taky nebylo špatné.
Jak pořád a nepřetržitě zjišťuji, Asiati jsou děsně družní. Dneska jsem po škole tak nějak dorazil domů a spolubydla (z Číny) mi jen tak suše oznámil, že za hodinu se vyráží do hospody. No, jelikož je pátek a mě se nechtělo být samotnému na pokoji, tak proč ne:)
u jako vždy ochutnal. Někdy jsem byl překvapen mile, někdy velice nemile, ale to k tomu ochutnávání už tak nějak patří.
Jelikož jsem dokázal svému spolubydlícímu nainstalovat na jeho počítač antivirus, stal jsem se pro něho počítačovým bohem:D Na oplátku mi chtěl koupit pizzu. A proč vlastně ne, mám ji rád a večer se docela hodí. Ale nečekal jsem, že z pizzerie přijede s několika pizzami a spoustou kamarádů:) Musím uznat, že jsem chápal, jak se cítí menšina. Samý Asiat a všichni se bavili (Korejsky nebo Čínsky) a já jim vůbec nerozuměl....i když jsem se samozřejmě tvářil, že vím o co de;) ..naštěstí zvládali obstojně i Angličtinu;)
Sice jsem už v tomto zábavním parku jednou byl, ale jelikož jsem byl dnes mou Anglickou spojkou Márem (TADY je jeho blog, zdravím Máro;)) upozorněn na článek o tom, že se v tomto parku v pátek otevřela nová drřevěná horská dráha s nejstmějším sklonem. Ten činí 77° a tím překonal horskou dráhu „Eltro“ v parku Six Flags Great Adventure v New Jersy/USA.
Seoul National University of Technology - další místo, kde se nějakou tu dobu zdržím.
Poté, co jsme během dne vyřídili všelijaké formality jako zápis předmětů, prohlídka areálu a podobně, tak nás vedení mezinárodní kanceláře pozvalo na večeři. Kousek od campusu je restaurace, kde se jí Sangapsa (výborné maso grilované na takovém speciálním rožni s přílohou všeho možného (v každé restauraci trošku jiné)). Po nějakém prvním ostýchavém seznámení se všemi (což nám Čechům nedělalo vůbec žádné problémy a po pár panácích, které jsme do ostatních nalili se i oni začali rychle a v pohodě bavit) proběhla malá oslava Mírových narozenin (málem nám ani neřekl, že měl narozeniny). Nakonec se začali hrát picí hry (těch jsem se teda moc neúčastnil...). Vydrželi jsme tam celkem dlouho, ale fakt, že ve 12 zavírají koleje (ano přesně tak, ve 12 se zavřou koleje a kdo tam není, tak má smůlu. Čeští vysokoškoláci, važte si možností, co doma máte) nás donutil odejít dřív, než by jsme asi běžně odešli. Na kolejích mě už čekali spolubydlové s tím, že když už jsme tam konečně všichni (i se mnou 6 lidí na 3pokojové buňce), tak se musíme napít. Bohužel donesli pivo, které fakt nemůžu pít. Ale naštěstí připravený Kuba z Moravy vytáhl z mrazáku pravó moravskó Slivovičku a tak jsem si s nimi připil na seznámení. Chvilku jsem měl strach, že jsem je otrávil, protože se půlka rozkašlala jak v ústavu, kam dávají tuberáky a druhá půlka zrudla, jak kdybych je vařil hodinu ve vroucí vodě:) Nakonec se ale vzpamatovali, nalili si svoje pivo, snědli jsme nějaké to kuřectvo a byli v pohodě.
Jsem v Korei, ale o samotném dění toho moc nevím, protože korejské TV zpravodajství, rádio nebo noviny nějak sledovat nezvládám a na nekorejských serverech, které celkem sleduji se toho moc nepíše a tak o shoření jedné z největších památek Jižní Korei - Namdaemun, jsem se pořádně dozvěděl až ze stránek Vojty Pitra. Rád bych na tento článek upozornil.
podle oficiálního jména. Rok 2008 se jmenuje Wu Zi.
Střelec - m i s i o n á řLegenda o Střelci: Zatímco většina kentaurů byla divoká, Cheirón se vyznačoval moudrostí a miloval svobodu, lidi i zvířata. Když ho Herkules zranil šípem napuštěným jedem, Cheirón trpěl a prosil, aby mohl zemřít. Tak se také stalo. Jupiter ho poté nechal slavnostně vyzvednout na oblohu, a tak vzniklo znamení Střelce, které je moudré, učenlivé a milující.
Životní heslo: Já věřím.
Jak je poznáte: Střelci jsou lidé v pohybu a plní energie. Jejich heslem je být vždy připraven vyrazit kamkoli, kde se něco děje. V jejich vizáži bývá vždy cosi vzrušujícího – připomínají malá hříbata. Bývají vysocí a vitální, a nápadně dlouhými končetinami. Nejpřitažlivější je na nich jejich způsob chůze, je houpavá, měkká a velmi sexy.
Charakter: Stejně jako ostatní ohňová znamení mají střelci extrovertní, optimistickou povahu a smysl pro humor. Jsou to nadšenci života, lidé expanzivního ducha, kteří hledí vpřed a nehodlají být omezováni, svobodu preferuji nade vše. Střelci hledají dobrodružství, mají rádi daleké cesty a tajemství života, o nichž si přinejmenším alespoň čtou – bývají velmi náruživými čtenáři. Proto jsou literatura, filozofie, politika či metafyzika obory pro ně jako stvořené. A mají střelci vůbec nějaké špatné povahové rysy? Jasně že mají, jsou umanutí, nadutí, nesnesitelně užvanění blázni a šílení samaritáni, ale jenom někdy.
Co milují: Pravdu.
Co nesnášejí: Pravdu (tu o sobě).
Jak pracují: Sebevědomě a profesionálně. A rozhodně ne na jednom místě. Představa celoživotního zaměstnání je pro střelce nudná a omezující. Vyhovuje jim změna, potřebují prostor pro pohyb mentální i fyzický. Střelci jsou vždy jednou nohou napřed, umožňuje jim to jejich všestranné nadání, schopnost využít změny. Také od nich nečekejte, že se budou věnovat výhradně zaměstnání, oni potřebují volnost a spoustu času pro další aktivity.
Vzorový hrdina: Robin Hood.
Zvláštní znamení: Vynikající chrup. Střelci většinou mají velké, rovné bílé zuby.
Dobrá rada pro střelce: Neříkejte co si doopravdy myslíte. Lidé vaši upřímnost neocení. Uvědomte si jednou provždy, že takt a diplomacie jsou vám cizí.
Dobra rada pro vás ostatní: Neposlouchejte je!
Kde se budete cítit dobře: jižní Francie, Dalmácie, Istrie, Provence, Toskánsko, z měst – Avignon, Lublaň, Budapešť, Kolín nad Rýnem.
Ideální šéf: Často vám vyhovuje Vodnář.
Ideální přítel: Sportovní Panny a Býci.
Ideální partner: Podnikavý typ, který nemá problémy cestovat, například Vodnář.
Kdo vás eroticky přitahuje: Mužům se líbí rozpustilé Ryby, ženám Kozorozi a Býci.
