SNUT, aneb vše tu začíná

Seoul National University of Technology - další místo, kde se nějakou tu dobu zdržím.
Je to univerzita, kterou naleznete v severovýchodní části Soulu. Univerzita je o něco menší než naše ČVUT, ale oproti nám má naprosté minimum zahraničních studentů. Zatímco v Čechách máme stovky zahraničních studentů každý rok (semestr), tady je nás cca 10, z toho pouze 4 jako výměnní studenti (Já, Míra, Honza a Honza, takže všichni Češi). Trošku mě mrzí, že nás tu je tak poskromnu, protože na Ajou nás bylo 90 a stálo to fakt za to.
I když na druhou stranu hned na první akci, kterou jsme měli v pondělí to vůbec nebylo k zahození. Možná právě naopak, jak nás nebylo tolik, jen pár zahraňáků a pár Korejců, tak to bylo takové příjemné;)
Poté, co jsme během dne vyřídili všelijaké formality jako zápis předmětů, prohlídka areálu a podobně, tak nás vedení mezinárodní kanceláře pozvalo na večeři. Kousek od campusu je restaurace, kde se jí Sangapsa (výborné maso grilované na takovém speciálním rožni s přílohou všeho možného (v každé restauraci trošku jiné)). Po nějakém prvním ostýchavém seznámení se všemi (což nám Čechům nedělalo vůbec žádné problémy a po pár panácích, které jsme do ostatních nalili se i oni začali rychle a v pohodě bavit) proběhla malá oslava Mírových narozenin (málem nám ani neřekl, že měl narozeniny). Nakonec se začali hrát picí hry (těch jsem se teda moc neúčastnil...). Vydrželi jsme tam celkem dlouho, ale fakt, že ve 12 zavírají koleje (ano přesně tak, ve 12 se zavřou koleje a kdo tam není, tak má smůlu. Čeští vysokoškoláci, važte si možností, co doma máte) nás donutil odejít dřív, než by jsme asi běžně odešli. Na kolejích mě už čekali spolubydlové s tím, že když už jsme tam konečně všichni (i se mnou 6 lidí na 3pokojové buňce), tak se musíme napít. Bohužel donesli pivo, které fakt nemůžu pít. Ale naštěstí připravený Kuba z Moravy vytáhl z mrazáku pravó moravskó Slivovičku a tak jsem si s nimi připil na seznámení. Chvilku jsem měl strach, že jsem je otrávil, protože se půlka rozkašlala jak v ústavu, kam dávají tuberáky a druhá půlka zrudla, jak kdybych je vařil hodinu ve vroucí vodě:) Nakonec se ale vzpamatovali, nalili si svoje pivo, snědli jsme nějaké to kuřectvo a byli v pohodě.
Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet tady v Soulu dál... Zdravím do Čech!




Všechny fotky ZDE.