pondělí 7. srpna 2006

39.den (pondělí 7.8.2006) - doma

Cesta přes Atlantik byla celkem v pohodě (narozdíl od cesty tam). Bylo to asi tím, že byla o málo rychlejší a letělo se přes noc, takže jsem většinu cesty (asi 4 hodiny) "prospal".

V Praze na mě už čekala moje Gábinka:) Spolu jsme už autobusem dorazili do Třebíče a moje velká cesta skončila...

neděle 6. srpna 2006

38.den (neděle 6.8.2006)

...bohužel ve 3 ráno se jakýsi zaměstnanec letiště rozhodl, že tenhle vozík potřebuje. To mě pěkně dožralo a rozhodl jsem se vstávat. Okolo 5 se začali lidé ze sedaček zvedat a stavět do fronty na odbavení - vhodná příležitost k zabavení jedné sedačky. Obložil jsem se svými kufry na které jsem se tak trochu položil a usnul jsem na další asi 3 hodiny:)
Sice to nebylo nic moc, ale lepší než nic. Chtěl jsem se zbavit co nejrychleji zavazadel (měl jsem 2 velké kufry a malý batoh). Byl jsem ale ve špatné budově. Tak jsem se zeptal jakési slečny, která organizovala ten obrovský chaos, který tam byl a ona mi řekla, že to prý je jednoduché. Že prý musím jen přes ulici, kde jsou mezistátní lety. Vyrazím a zjišťuji, že je to pravda. Bohužel zřejmě netušila, kde je Česká republika a Praha, protože z budovy naproti létaly letadla jen do Mexika. Byl jsem tedy poslán do jiné budovy. Tak proč ne. Dorazím tam, vystojím si frontu a další "milá" slečna mi oznámila, že jsem tam moc brzy. Prý až 6 hodin před odletem. OK a jen se zeptám jestli jsem teda správně. Zkontrolovala mi letenku, řekla že jo a bylo to... Nějaký turista mi poradil, že na terminálu 4 je hodně obchodů a restaurací. Jelikož jsem měl velký hlad a nějaké poukazy na jídlo, a jelikož bylo už asi 10 hodin a já pořád nesnídal, zastavil jsem se v terminálu 4 k McDonaldovi na snídani. Všechno bylo s vajíčkem...ale docela dobré:) Bohužel z letiště jsem vypadnout nemohl, protože s těmi zavazadly se to nedalo. Docela mě to mrzí, protože jsem se do New Yorku chtěl vždycky podívat. Ale na druhou stranu jsem byl docela unaven. Zaplul jsem do jakéhosi prostoru, kde byli sedačky a vyzkoušel jsem, jestli je na tom letišti bezdrátový internet. BYL!!! První dobrá zpráva, už jsem se nemusel nudit:) Po chvilce se za mnou zastavila jakási černoška z Afriky, prý jestli mi jde internet a jak, tak jsem jí to vysvětlil a zakecali jsme se. Docela příjemná paní. Byla to učitelka angličtiny, která byla ve státech na nějakém kurzu. Během asi 2 hodin se k nám přidalo dalších asi 5 lidí a vypadalo to trochu jako v internetové kavárně:)
Je 6 hodin před odletem a já se vyrážím zbavit zavazadel... Zpátky do terminálu 3, znovu jsem si vystál frontu, slečna mi zvážila zavazadla, začíná se připravovat na letenku a v tom se zarazí a říká, že jsem zase špatně (i když několik hodin před tím mi jasně tvrdila, že jsem správně, ale bohužel). Poslala mě zpátky na 4 terminál a tam se prý mám zeptat. Jedu tam, najdu místo, kde se budu odbavovat, ale bohužel prý jen 2 hodiny před odletem. Takže znovu na internet a další čekání. O půl 4 jsem se konečně zbavil zavazadel:) Obrovská úleva. Už se o ně nemusím starat! Pak už jsem si jen zašel na druhé jídlo, které jsem měl taktéž proplacené a hurá do letadla. Rozloučil jsem se s mými novými přáteli z letiště a vydal jsem se na můj poslední let...

sobota 5. srpna 2006

37.den (sobota 5.8.2006) - odlet

V 1:25pm - odlet letadla do New Yorku, kde jsem měl přestoupit na let do Prahy. Bohužel, nestalo se...

Na letišti nám několikrát oznámili, že letadlo má zpoždění a hned jak opraví jakousi závadu, že poletíme. Po asi 2 hodinách tohoto oznamování řekli, že let byl zrušen. No co už se dá dělat. Nabídli mi ubytování na jednu noc v Miami a druhý den bych mohl letět tím stejným spojem. Jelikož z New Yorku mi letadlo mělo odlétat asi v 5:45 večer, zeptal jsem se slečny od té dopravní společnosti, jetli bych tu noc nemohl strávit namísto v Miami v New Yorku, abych měl celou neděli na New York. Ona byla moc ochotná a let do New Yorku mi zařídila ještě na sobotu večer. Bohužel mi nemohla zajistit ubytování, protože to se musí zajistit na místním letišti. Řekl jsem si, že by to nemělo vůbec vadit. Když jsou tak milí v Miami, proč by nebyli tak milí i v New Yorku. Chyba! V New Yorku jsem narazil na samé blby... Slečna od této společnosti se mi snažila vnutit to, že v celém New Yorku mi nemůže zajistit ubytování, protože je všude plno - to se mi zdá nemožné. Jediné, co udělala bylo to, že mi zajistila transfér do druhého New Yorského letiště a dala mi 2 poukazy na jídlo. Nezbývalo mi nic jiného, než tedy přejet do druhého letiště a tam přespat. Zavolala mi taxi, já nasedl a na koho jsem nenarazil...další blb. Řidič se rozhodl, že jako turistu mě oškube. Prý, že tip (spropitné) budu platit já a že to bude dělat asi 20 dolarů... To mě docela vytočilo a začal jsem dělat taky blbýho, že nevím, co to "tip" je a že všechno má platit ta dopravní společnost a že nemám u sebe žádné peníze a podobně. No naštěstí jsem ho nějak ukecal a nasranej mě vyložil na mezinárodním letišti JFK. Tam jsem vlezl do první budovy a jelikož všechny sedadla byla obsazená, našel jsem si jakýsi větší vozík, kde jsem se pokusil vyspat (byla asi 1 hodiny v noci)...

pátek 4. srpna 2006

36.den (pátek 4.8.2006)

Můj poslední den ve škole:( Ani jsem nevěřil, jak moc rychle to uběhlo - 5 týdnů je pryč:( Tenhle pátek byla i moje poslední aktivita. Jeli jsme do indiánské vesničky Miccosukke na severozápadě parku Everglades. Viděli jsme jak kdysi indiáni žili, viděli jsme hodně krokodýlů a malého krokodýlka jsme si mohli i pochovat. Po procházce vesničkou a malým muzeem jsme si projeli bažiny na airboatu (řekl bych, že při mé první návštěvě Everglades to bylo lepší, ale kratší). Pak už jsem se jen rozloučil s mými mezinárodními přáteli a jel jsem se domů balit...

čtvrtek 3. srpna 2006

35.den (čtvrtek 3.8.2006)

Na internetu jsme se dočetli, že v nejlepším klubu - Hard Rock Cafe - máme jakožto držitelé ISIC karet menu za 13$. Na to, že to je jedna z nejdražších a nejluxusnějších restaurací v USA je to super cena. Ale taky je to největší sponzor ISIC karet (mezinárodní studentské karty). Rozhodli jsme se tuto slevu vyzkoušet a najíst se v luxusu:)

Já, Vlada (Ruska žijící v Praze) a Matuš (Slovák) jsme se tedy vydali do Downtownu, kde Hard Rock Cafe je. Když jsme se zeptali číšníka na tuhle slevu, o ničem nevěděl, ale řekl, že někoho zavolá. Po chvilce přišla jiná slečna, která také o ničem nevěděla, ale řekla, že zavolá jakéhosi managera. Přišla milá paní, která se nám omluvila, že o této slevě nikdo nevěděl (američtí studenti asi tyhle karty nepoužívají) a jako omluvu nám dala Gold menu, což znamená, že na vše jsme dostali slevu 50%. To bylo něco úžasnýho. Nacpali jsme se absolutně úplně nejvíc:) Perfektní zážitek. Až příště pojedu do USA, tak musím znovu do HRC na oběd:)

úterý 1. srpna 2006

33.den (úterý 1.8.2006)

Rozhodli jsme se navštívit Art muzeum v Miami, kde jakožto studenti a držitelé ISIC karet máme vstup zdarma:) Takže i kdyby se nám to nelíbilo, tak co;)

Nečekal jsem to, ale vážně se mi to muzeum líbilo. Sice jsem nerozuměl soše, která se skládala asi z 10metrové žluté trubky, která měla asi 4 záhyby, ale co. Bylo to prostě zajímavé. Nejvíc času jsme ale strávili v dětském koutku. Byli tady vystřihovánky, omalovánky ale hlavně Miamiopoly:) Ty jsme hráli asi 2 hodiny:)

Každému, kdo jednou navštíví Miami doporučuji navštívit tohle muzeum.

pátek 28. července 2006

29.den (pátek 28.7.2006)

Zase pátek, strašně rychle to ubíhá. Dneska odjelo hodně studentů a i 2 učitelky odjíždí kamsi na dovolenou, takže byla uspořádaná Pizza Party:) Hromada pizzy a pití. Všichni jsme se sešli v jedné velké místnosti a prostě jsme se cpali pizzou. Perfektní zážitek;) Po asi 2 hodinách cpaní se jsme vyrazili na další páteční aktivitu - plavba lodí po Bayside (malý ostrůvek v Miami, kde bydlí slavní lidé).

Na loď se nás dostavilo asi 10. Cena byla celkem v pohodě - 15$. Vyrazili jsme asi na hodinu a půl dlouhou plavbu. Viděli jsme hodně domů slavných (Jackie Chan, Shaquille O'Neal, Julie Robert, Will Smith ...). Všechny domy jsem samozřejmě vyfotil a jsou ve fotkách. Bohužel si nepamatuji, který patří komu. Moc slavných na jednom místě:) Na konci naší cesty jsme měli docela štěstí, protože posledních asi 15 minut se nás snažila dohnat velká bouřka. Naštěstí se jí to nepodařilo a stihli jsme se schovat v jakémsi baru.

pondělí 17. července 2006

18.den (pondělí 17.7.2006)

Hrůza!!! Budíček těsně před 10, sednout do auta a rychle zase nabrat všechny spolujezdce. Rozhodli jsme se nejít do školy a využít našeho auta, které jsme si museli půjčit až do pondělního večera a jeli jsme do Everglades do Aligátoří rezervace. Tu jsme si prohlídli a pak jsme si koupili lístek na AirBoat. Je to taková loďka s obrovskou vrtulí na zádi. Dostali jsme vatu do uší (dělalo to hrozný kravál) a měli jsme asi půlhodinovou projížďku po malém kousku Everglades. Viděli jsme tam krokodýli, jakési podivné želvy, či co to bylo, různé ptactvo a naprosto nádhernou přírodu. Už jen hadí šou a hurá domů - konečně si odpočinout. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v prodejně Harley Davidson. Tolik nádherných motorek pohromadě jsem snad nikdy neviděl (brácha mi bude závidět...).

V 6 jsme vrátili auto a domů už autobusem...

neděle 16. července 2006

17.den (neděle 16.7.2006)

Už o něco mírnější budíček - asi v 10, ale i tak to na mě bylo docela brzy... Chvilku jsme si šli zaplavat do bazénu, pak se odhlásit, zajít na snídani a hurá do zábavního parku Universal Studios (ten má taky tuším 4 parky), do parku Island of Adventure - zábavní park se všemi možnými velice adrenalinovými atrakcemi:)

Tady snad napíšu jen jaké atrakce tam asi byli, protože popsat se to snad ani nedá (nejlepší bude se kouknout na fotky).

Den jsme začali 2 vodními atrakcemi, takže jsme byli okamžitě naprosto mokří. Naštěstí bylo docela velké vedro a rychle jsme uschnuli:) Perfektní byli Roller Costery (horské dráhy). Ty obří dráhy, které jsou známé třeba ze seriálu krok za krokem. Absolutně perfektní zážitek na něčem takovým jet. Člověk chvilku vidí zemi a než si uvědomí, co vídí, tak zase vidí nebe a to je pořád dokola. Samozřejmě jsme je zkusili všechny a některé několikrát.

Pro mě byla nejhorší atrakce, kdy jsme byli uvázáni do křesla a z ničeho nic jsme byli katapultováni asi do 100metrové výšky. Jelikož jsme byli pevně přivázáni a sedadla jela na obrovské konstrukci, která k nám byla zády, tak to vypadalo, jako by nás to prostě vystřelilo do vzduchu. A tenhle pocit ještě umocnil fakt, že nás to jen tak nechalo i o těch 100m spadnout dolů volným pádem...a to několikrát za sebou:)

Jelikož park zavíral taky v 10 večer, tak jsme poslední asi hodinu běhali od atrakce k atrakci, protože už bylo všude volno. Přes den se na některé atrakce čekalo i 75 minut (což byla nuda, ale pak každá atrakce stála za to:)). Jakmile jsme vypadli z parkoviště, našli jsme si jakousi "somoobsluhu" kde jsme si podle rady kluků z Asie koupili nudle. Naše večeře probíhala na parkovišti...zajímavé:)

cesta zpátky byla o něco delší. Jeli jsme v noci... do Miami jsme přijeli asi v 5 ráno a já jsme dojel domů a dostal se do postele v 6 ráno (ještě, že se mnou zůstal Marek celou noc v autě vzhůru a povídal si se mnou. Jinak bych pravděpodobně musel pořád zastavovat a protahovat se nebo se dopovat nějakým kafem(i když ho nepiju)).

sobota 15. července 2006

16.den (sobota 15.7.2006)

3:45 - budíííííííčeeeek!!! Tak brzy jsem už dlouho nevstával. Ale co, zvládl jsem to. Nabral jsem Lindu a Janu (jsou to sousedky), pak jsem se vydal pro Ho Joona, Marka, Minga a Yitu a vydali jsme se na cestu. Nejtěžší bylo dostat se na správnou silnici. Bylo sice jasné, že máme jet na sever, ale po které silnici? Jejich systém dálnic jsem dost dobře nepochopil. Jejich rozdělování 6-8 proudé dálnice do 3 směrů a křižování jich ve více než 2 úrovních je dle mého názoru velice chaotické. Nicméně jsem to jakýmsi zázrakem zvládl a najel jsem na silnici I95, která nás měla dovést až do Orlanda. Z internetu jsme si stáhly přesný popis, kde jak zahnout, aby jsme se dostali až k hotelu. Z Miami jsme se vymotali asi okolo půl 6.

Cesta tam byla dlouhá asi 225 mil a trvala nám asi necelých 5 hodin. Nejprve jsme se chtěli ubytovat na hotelu, ale jak jsme zjistili, že zapsat se je možné nejdříve ve 2 hodiny odpoledne. Sice to nebyl nějaký problém, ale zdrželo nás to. Mohli jsme místo toho jet přímo do Disneworldu. No co...

DisneyWorld se skládá ze 4 zábavních parků a my jsme si vybrali MGM. Jak jsme zjistily, tak tenhle park není moc zaměřen na atrakce, ale je spíš o filmech, které Disney natočil a o tom, jak se ty filmy točí, jak se dělají efekty a podobně. Viděli jsme šou s Indiana Johnsonem, letěli jsme vesmírem s raketou z Hvězdných válek, shlédli jsme předváděcí šou s autama a kaskadérskýma kouskama, podívali jsme se do 4D kina, viděli jsme Mickey Mouse, Kroniku Narnie a mnoho dalšího. Naštěstí tam byli i nějaké atrakce. Nejlepší dvě byli Aerosmith - menší horská dráha, která se jela ve tmě a okolo nás byli pouze neonové nápisy a obrázky. Bylo to naprosto perfektní:) a druhá atrakce byl hotel, kde jsme si sedli do jakého si výtahu, který chvíli projížděl "strašidelným hotelem", ale to nejdůležitější bylo, že z ničeho nic jsme se propadli asi o 3 patra níž. Hned na to nás to vystřelilo zpátky asi o 5 pater výš a zase nás to nechalo spadnout. Pak znovu nahoru a dolů, několikrát po sobě. Nejzajímavější na tom bylo, že hotel byl postaven na kopci a některá patra byla otevřená a bylo vidět ven...kdo mě zná ví, že nemám rád výšky...:) Tyhle 2 atrakce jsme šli hned několikrát...

Park se zavíral asi v 10, takže jsme chvilku před 10 vypadli a jeli jsme se konečně ubytovat. To proběhlo celkem rychle, protože jsme měli rezervaci. Chvilku jsme se čvachtali v hotelovém bazénu a jak nás přepadl hlad, jeli jsme do města na malou večeři. Okolo půlnoci jsme šli spát, aby jsme byli odpočinutí na druhý park...

pátek 14. července 2006

15.den (pátek 14.7.2006)

Kromě obvyklé školy byla, jako každý pátek, aktivita. Dneska jsem šli do Seaquaria. Mořské akvárium na východě Miami. Nevím, co o tom napsat...snad jen to, že jsme viděli hromadu ryb, krmení ryb, delfíny, kosatku, krokodýly, želvy, tuleně a podobně. Udělal jsem pár fotek, takže bych řekl, že je nejlepší se kouknout na ně...

Z aquaria jsem musel odejít dřív, protože jsme šli s Yitem půjčit auto na náš víkendový výlet do Orlanda:) Jak jsme auto půjčili, jeli jsme zpátky do aquaria, aby jsme nabrali všechny lidi, kteří s námi mají v sobotu jet, abych je mohl rozvést domů a zjistit, kde je v sobotu naberu. Domů jsem se dostal asi až v 11 v noci...

úterý 11. července 2006

12.den (úterý 11.7.2006)

Rozhodl jsem se, že nebudu psát každý den, protože by to byla naprostá nuda..."byl jsem ve škole, pak domů, navečeřel jsem se a šel spát..." nuda.

Takže jen některé zážitky.

 

pondělí 10. července 2006

11.den (pondělí 10.7.2006)

Ráno jsme museli odvést auto zpátky do půjčovny. Co jsme ale netušili, tak nás z půjčovny zdarma dovezli až do školy aby jsme nemuseli jít pěšky.

Ve škole byla jen malinkatá změna - psal se malý testík, tak jsem teď zvědavej, jak jsem dopadl...

 

neděle 9. července 2006

10.den (neděle 9.7.2006) - 2.den 1.výletu

Jelikož se nikomu moc nechtělo vstávat, tak jsme si budíček udělali asi až kolem 10:00:) Holky šli do bazénu a já s klukama jsme si šli ulovit něco k snědku do místních fast foodů. Já jsem si přál zajít do Dankin Donats a chtěl jsem vyzkoušet jejich koblihy...jsou naprosto výborné. Měl jsem jahodový a vanilkový (jak jinak:)). Kluci si pak zašli do KFC na kuřátko.

V hotelu se mi stala zajímavá věc, potkal jsem Pepu (Čecha), který tam pracuje už asi rok a pů a je tam velice spokojený:) Chvilku jsme pokecali co a jak a pak už jsme se museli odhlásit z hotelu, aby jsme nemuseli platit další noc...

Našim nedělním cílem byl národní park Everglades. Jeli jsme tam asi 3 hodiny...docela nuda, protože všichni usnuli, ale alespoň se mi podařilo naladit rockové rádio:) Do parku jsme přijeli bohužel trošku pozdě a už jsme nestihli projížďku na motorových člunech (ale už jsme si ji naplánovali na jiný den). A tak jsme si jen prošli 2 trasy, které byli nejblíže. I to nám trvalo velice dlouho. Strávili jsme tam snad víc jak 3 hodiny, ale stálo to za to. viděli jsme aligátory, želvy, jakýsi kobylky a podobně. Bylo to hodně zajímavé.

Po opuštění parku jsme se vydali rovnou domů. Odvezli jsme Ho Joona domů jelikož všichni ostatní bydlíme na jedné ulici, tak naše další zastávka byla celkem jasná; 96 Terrace...

sobota 8. července 2006

9.den (sobota 8.7.2006) - 1.den 1.výletu

V sobotu jsem vstal velice brzy ráno, abych se stihl osprchovat, nasnídat a abych si stihl v klidu zabalit všechny věci, které jsem si chtěl vzít s sebou (sice jsem jich hodně zapomněl, ale to nevadilo:)). V 8 jsme já, Linda a Jana (sousedky na jedné straně) a Ju (soused na druhé straně našeho domu) vyrazili do města, kde jsme měli sraz s Ho Joonem a kde jsme si měli vyzvednout auto.

Jak jsme zjistili, je dobré si zamluvit to nejlevnější auto, co má půjčovna v nabídce, protože to nikdy na skladě není:). Proto nám ráno nabídli větší za stejnou cenu. Po chvilce papírování jsem jakožto řidič dostal klíče a krátkou instruktáž o tom, jak se to auto ovládá (jako bych neměl řidičák už několik let, no ale asi je to v Americe normální). Jediné, co mě přišlo užitečné byla informace, jak se otevírá kufr auta z místa řidiče...

Otázka, která byla po chvilce položena byla pro mě velice důležitá: "Kudy se tam dostaneme?" Po nahlédnutí do mapy zněla odpověď velice směšně: "Z půjčovny doleva, na konci doprava a jsme tam." Zní to až neuvěřitelně, ale je to tak:)

Konečná našeho prvního dne měl být poslední ostrov ze všech ostrovů Keys, Key West - nejjižnější část USA.

Samotná cesta byla velice nudná, protože nikde nic není. Pořád se jede rovně po široké silnici a okolo jsou baráčky a hromada různých občerstvení nebo voda...

První zastávku jsme si udělali na pláži, kterou jsme našli náhodně u cesty. Prostě tam byla odbočka na malilinkaté parkovišťátko a nádherná pláž Anne's Beach. Nevýhodou pláží na Keys je to, že se tam nedá koupat. Je tam hrozně mělko. Na Anne's beach jsme byli asi 50m od břehu (oblečeni) a voda nám sahala pod kolena. Chvilku jsme se procházeli po pláži a koukali, co je kde zajímavého a po cvilce jsme se vydali zase na cestu. Naším dalším úkolem bylo najít nějaké občerstvení, kde by jsme se mohli naobědvat. Jelikož je Keys pouze turistická oblast, nebyl to problém. Zastavili jsme u prvního občerstvení, které se nám líbilo a pořádně jsme se nadlábli (já měl jakési masové kuličky v bagetě, polité sýrem, s hranolkami a s chipsy, což bylo velice zajímavé, protože je měl každý jako přílohu. Pak proč jsou amíci tak tlustí).

Naší další zastávkou byl park Bahia Honda, protože jsme slyšeli, že jsou tam nejkrásnější pláže na Keys. Tím si sice nejsem jistej, protože mi přišli stejné jako ta na které jsme byli předtím. Chvíli jsme se brouzdali ve vodě a už nás čekalo jen pár mil na Key West:)

Po zbytek cesty na Key West jsme se bavili tím, jak jsme učili Ho Joona a Ju prvně českou básničku "jedna dvě tři čtyři pět, cos to Janku cos to sněd" - zkusili jsme jim to i přeložit, ale anglicky to znělo fakt blbě) a pak jsme je učili pouze slova obsahující převážně "ř" jako třeba - tři, Třebíč, Třinec, ...

V Key West jsme asi hodinu hledali vhodné parkování, protože je tam děsně drahé. Když se nám to podařilo, šli jsme podle průvodce k nejjižnějšímu bodu USA. Našli jsme ho!!! Sice to nebylo tak ohromující jak jsme čekali, ale byli jsme rádi, že jsme tam byli. Kdo může říct, že se byl podívat na nejjižnější části USA:) Chvilku jsme se procházeli po městečku a už nás čekala jen ta nejtěžší část dne...najít nocleh.

Chvilku jsme bloudili městem a nakonec jsme se ubytovali po "ukecání" všech možných i nemožných slev v jednom luxusnějším hotelu kousek od centra. Na pokoji byla televize asi se 100kanály a před hotelem bazén:) U bazénu jsme byli asi do 1 hodiny a pak jsme šli spát...

pátek 7. července 2006

8.den (pátek 7.7.2006) - kino

Každý pátek je se školou nějaká akce.

Dopoledne je škola tak jako vždy, ale odpoledne je pro všechny skupiny nějaký program. Tento pátek byli 2 možnosti. Buď jít na největší miamský otevřený bazén nebo do kina. Já si vybral kino, protože jsem si řekl, že vody si ještě užiju hodně. Ale tentokrát to bylo celkem jedno co si člověk vybral, protože údajně asi 20min po příchodu na bazén začala velká bouřka a všichni museli z vody a my, co jsme šli do kina jsme si (ovlivněni reklamami v TV) vybrali film Superman. No větší slátaninu jsem snad neviděl. Zlatej originál... Z kina jsem odešel asi po hodině a půl, protože za tu dobu film nedospěl ani k hlaví zápletce. Alespoň jsem měl víc času na to jít půjčit auto. Zkusili jsme 2 půjčovny, ale nakonec jsme si auto zamluvili na sobotu na 9 ráno přes internet. Chvilku jsme plánovali jak by ten víkend mohl vypadat a pak už jen spánek, abych jsme byli na cestu pořádně připraveni.

čtvrtek 6. července 2006

7.den (čtvrtek 6.7.2006)

Dneska měl být zase celkem obyčejný školní den. A celkem i byl.

Konečně jsem dostal svých 40$ za taxíka a taky jsme konečně dostali metropas (jízdenku na dopravu).

Co bylo velice zajímavé, tak po běžné škole byla ještě přednáška na téma hurikány. Bylo nám vysvětleno, jak vznikají, jak jsou silný, jak se máme chovat a podobně. Velice zajímavé.

Když jsem odcházeli z přednášky a chtěli jsme jít domů na autobus, tak jsme byli uvězněni ve škole, protože venku vypukla bouře. Pro Floriďany nic moc, ale Češi by to označili minimálně za hurikán:) Docela zajímavé. Něco jsem nafotil a fotky určitě později přidám...

středa 5. července 2006

6.den (středa 5.7.2006)

Úplně obyčejný školní den. Ráno do školy, odpoledne ze školy, navečeřet se, podívat se na TV a jde se spát... 

úterý 4. července 2006

5.den (úterý 4.7.2006) - 4.červenec - Den nezávislosti

Na tenhle den jsem byl vážně zvědavej. Největší americkej svátek. Ráno jsme s mou spolužačkou a sousedkou odjeli k naší učitelce, kde jsme také nabrali její přátele a vydali jsme se na South Beach (nejoblíbenější a nejznámější pláž). Nejprve jsme si zašli na malý obídek do krásné útulné restaurace a pak už na vysněnou pláž... Tam mě čekalo překvapení. Oceán byl teplej jako kafe. Naprostá nádhera:) Chvilku jsme se čachtali ve vodě, chvilku jsme byli na pláži a vydali jsme se projít celé Miami Beach. Prošli jsme hodně obchůdků, zastavili jsme se na pizzu a v podvečer jsme se zase vraceli na pláž, protože tady měl být obrovský ohňostroj.

Co bylo vážně zajímavé byl fotbal. Zrovna se hrál (nebo spíš končil) zápas Itálie:Německo, který skončil 2:0 a v celé Miami Beach vyrazili Italové slavit do ulic. Všude byli najednou Italové, italské vlajky, Italové s Italkami na skůtrech a všichni oslavovali vítězství.

No prodrali jsme se Italama a na pláži jsme očekávali obrovský ohňostroj. No začalo to tak nějak divně. Pár rachejtlí, ze kterých byli amíci naprosto odvázaní, ale naštěstí se to docela rozjelo a ohňostroj byl celkem velký. Pak jsme si ještě zašli na shake. V noci jsme byli naší učitelkou odvezeni až domů - bylo půl 1.

pondělí 3. července 2006

4.den (pondělí 3.7.2006) - první den školy

Do školy jsem se dostal s pomocí mé spolubydlící, která mi vysvětlila, jak se do školy vůbec dostanu, jak funguje doprava a podobně.

Ve škole nás hned uvítala plnoštíhlá černoška Lisa (pravděpodobně něco jako ředitelka) a poslala nové studenty do jedné třídy. Co jsem fakt nečekal bylo množství studentů...množství českých studentů:( Ve třídě nás bylo asi 6čechů a 1slovák. Je to fakt hodně a trošku mě to mrzí, protože nejsem tak nucen mluvit anglicky, jako kdyby tam byli jen z jiných zemí. Ale co už... Ve škole je povoleno mluvit pouze anglicky;)

Nicméně jsme byli Lisou seznámeni s nějakým běžným chodem školy a začali jsme psát rozřazovací test. Dle mého názoru byl docela hodně těžký. Skládal se ze 2 částí, a to poslechu a čtecích cvičení. No ale jakýmsi zázrakem se mi to podařilo napsat na 475b/1000b. Po testu byla krátká přestávka a pak malinký pohovor s Lisou. Ta mě dala do intermediate skupiny. Také jsem se s ní domluvil na refundaci mého problému s dopravou z letiště. Slíbila mi, že mi taxi proplatí...

Po škole jsme se šli s Čechama kouknout do Downtouwnu. Je tam hromada obchodů s perfektními cenami. Už mi chybí jen ty milióny peněz:)...ale stejně si něco pěkného koupím.

Prošli jsme si teda takovéto centrum a pak jsme se každý vydali do svého domu či hotelu.

neděle 2. července 2006

3.den (neděle 2.7.2006)

Dneska jsem se poprvé odvážil vyjít z baráku:) ...konečně jsem nebyl moc unaven. To co se mi ale stalo jsem vůbec nečekal...

Já miluji vedro, vážně hodně, ale tady jsem vylezl ven z domu a vůbec jsem nemohl dýchat. Venku bylo něco okolo 40°C (ve stínu) a na to si už člověk musí zvyknout. Bohužel jak jsem zjistil, tak v okolí mého domu toho moc není. Poblíž je tady jen jakýsi obchoďák či co... Venku jsem byl tak 2 hodiny a byl jsem zpocen tak jako nikdy.

Večer konečně přijela Julie (paní domácí) a uvařila nám večeři, která byla vážně moc dobrá (je výtečná kuchařka).

Po večeři jsem už šel jen spát, abych byl na pondělní rozřazovací test připraven...

 

sobota 1. července 2006

2. den (sobota 1.7.2006)

Je zajímavé, jak může být časový posun těžký. Vstal jsem asi ve 4 ráno (v Čechách asi 10 dopoledne) a už jsem nemohl usnout...

Ráno jsem se dozvěděl, že v našem domě bydlí ještě jedna studentka. 25ti letá Min-young z Korei. Jelikož byl Dane celý den v práci a Julie se vrací z New Yorku až v neděli, tak mi všechno v domě ukázala ona. Věci jako, kde je co v ledničce, kde je spižírna a podobně jsou přeci velice důležité:) Jelikož jsem byl pořád docela unaven z cesty, tak jsem celý den strávil doma. Venku jsem byl jen chviličku, protože je tam obrovské vedro (bylo 79°F asi 30°C) a v domě mají klimatizaci a příjemných cca 22°C. Celý den jsem koukal na TV, jedl a povídal si s Min-young. Večer jsem byl docela brzy unaven a asi v 8 jsem šel zase spát.

 

pátek 30. června 2006

1. den - odlet z Prahy a přílet do Miami

Odjezd z Prahy byl pro mě velikým zážitkem, protože jsem nikdy neletěl žádným letadlem a nikdy jsem hlavně necestoval tak daleko:) Na Ruzyňském letišti jsem musel být 2 hodiny předem, takže asi okolo 5 ráno. Je to docela brzy, ale zvládnout se to dalo. Prošel jsem všemi možnými procedurami, jako kontrola pasu, poslání mého zavazadla a vystavení letenky.

Odlet byl něčím ohromným. Měl jsem sedadlo vedle okýnka. Pocit, jak se to letadlo s neuvěřitelným zrychlením rozjíždí a jak se odlepuje ze země byl naprosto ohromující... Pak jsme vystoupali do výšky asi 11km a když pod námi byla vidět země s mnoha malinkatými městečky, bylo to neuvěřitelné...

Letěl jsem se společností ČSA a letadlem Airbus A320.

Při cestě do Paříže (viděl jsem i Eiffelovku:)) jsme dostali snídani, což mě velice potěšilo a asi za necelou hodinu a půl jsme přistávali. Z přestupu jsem měl docela strach, protože jsem přestupoval mezi terminály a ze začátku mi to přišlo strašně moc složité. Po chvilce jsem zjistil, že na tom není nic složitého a během chvilky jsem měl vyřízenou druhou letenku a už jsem jen čekal. Jelikož měl let asi 20min zpoždění, tak jsem si letiště trošku prošel. Po pravdě řečeno to byla celkem nuda, protože všude byly jen obchůdky jako v nějakým velkým hypermarketu.

Po nastoupení do Boingu 747 (bylo tam docela málo místa na no z hy) jsem už vedle okýnkaneseděl, ale nějak moc mi to nevadilo, protožejsme celou cestu letěli nad oceánem a stejně bychtoho nic neměl.

to film Vedle mě si sedl Američan letící z Německa z MS ve fotbale. Byl jsem překvapen, jak se dokážuanglicky bavit:) Docela jsme poklábosili. Jen nevím, jestli jsem fakt mluvil tak dobře nebo zamohlo to víno, co jsme si dali...:). V průběhuletu jsem dostal 2 velký jídla, hromadu pití, shlédljsem jeden film který jsem viděl už i u nás (teď byl akorát bez titulků), pak dokument o Praze a Rudolfu II, což mi přišlo docela vtipné a druhýkterý se téměř celý natáčel v KarlovýchVarech a Peci pod Sněžkou...

9 hodin byla celkem dlouhá doba, ale vydržet se to dalo.

Po přistání ve státech jsme všichni ne-američani museli projít hrozně zdlouhavou kontrolou, jestli máme všechny papíry v pořádku a podobně. Pak už jsem si vyzvedl jen svůj kufr (což mě přišlo celkem zmatené, ale budiž) a už jsem měl jen odjet domů. Ale tady se vyskytl problém...

Na letišti na mě měl čekat člověk s mým jménemnebo jménem a logem školy, kterou budunavštěvovat, a který mě měl dovést do rodiny, kde jsem ubytovaný. Bohužel ten tam nikdenebyl:( Hledal jsem ho víc jak hodinu, ale bezúspěšně. Poté se mě ujal jen z pracovníkůletiště a pomohl mi najít co nejlevnější taxi službu, která mě dovezla až "domů". Jelikož taxi rozváží víc lidí najednou, tak jsem si udělaltakovou malou okružní jízdu po Miami. Doceladobré. Cesta mě stála předem domluvených 40$, což je hodně, ale nejmíň ze všech taxi, co na letištijsou. Samozřejmě jsem také hned napsal do ČR, do kanceláře, jestli to jde proplatit, protože transfer z letiště jsem měl zaplacený.

Po příjezdu do rodiny mě přivítal Dane (22 letý syn Julie, která je na víkend za prací v New Yorku). Je to docela sympatický kluk. Chvilku jsme si povídali, pak udělal večeři a já šel spát, protože toho na mě bylo vážně moc...


Fotky ZDE.

Miami - úvod

Úvodem bych chtěl jen říct, že jsem jel do Miami za účelem studovat angličtinu.

Odjezd: 30.6.2006 v 7:15 z letiště Ruzyně (Praha)
Přestup: 30.6.2006 9:05-10:55 ne letišti Charles De Gaull (Paříž)
Konečná: 30.6.2006 ve 14:20 místního času na letišti Miami (Miami - Florida)

Posun času oproti České Republice je -6 hodin.

pondělí 5. června 2006