pondělí 7. srpna 2006

39.den (pondělí 7.8.2006) - doma

Cesta přes Atlantik byla celkem v pohodě (narozdíl od cesty tam). Bylo to asi tím, že byla o málo rychlejší a letělo se přes noc, takže jsem většinu cesty (asi 4 hodiny) "prospal".

V Praze na mě už čekala moje Gábinka:) Spolu jsme už autobusem dorazili do Třebíče a moje velká cesta skončila...

neděle 6. srpna 2006

38.den (neděle 6.8.2006)

...bohužel ve 3 ráno se jakýsi zaměstnanec letiště rozhodl, že tenhle vozík potřebuje. To mě pěkně dožralo a rozhodl jsem se vstávat. Okolo 5 se začali lidé ze sedaček zvedat a stavět do fronty na odbavení - vhodná příležitost k zabavení jedné sedačky. Obložil jsem se svými kufry na které jsem se tak trochu položil a usnul jsem na další asi 3 hodiny:)
Sice to nebylo nic moc, ale lepší než nic. Chtěl jsem se zbavit co nejrychleji zavazadel (měl jsem 2 velké kufry a malý batoh). Byl jsem ale ve špatné budově. Tak jsem se zeptal jakési slečny, která organizovala ten obrovský chaos, který tam byl a ona mi řekla, že to prý je jednoduché. Že prý musím jen přes ulici, kde jsou mezistátní lety. Vyrazím a zjišťuji, že je to pravda. Bohužel zřejmě netušila, kde je Česká republika a Praha, protože z budovy naproti létaly letadla jen do Mexika. Byl jsem tedy poslán do jiné budovy. Tak proč ne. Dorazím tam, vystojím si frontu a další "milá" slečna mi oznámila, že jsem tam moc brzy. Prý až 6 hodin před odletem. OK a jen se zeptám jestli jsem teda správně. Zkontrolovala mi letenku, řekla že jo a bylo to... Nějaký turista mi poradil, že na terminálu 4 je hodně obchodů a restaurací. Jelikož jsem měl velký hlad a nějaké poukazy na jídlo, a jelikož bylo už asi 10 hodin a já pořád nesnídal, zastavil jsem se v terminálu 4 k McDonaldovi na snídani. Všechno bylo s vajíčkem...ale docela dobré:) Bohužel z letiště jsem vypadnout nemohl, protože s těmi zavazadly se to nedalo. Docela mě to mrzí, protože jsem se do New Yorku chtěl vždycky podívat. Ale na druhou stranu jsem byl docela unaven. Zaplul jsem do jakéhosi prostoru, kde byli sedačky a vyzkoušel jsem, jestli je na tom letišti bezdrátový internet. BYL!!! První dobrá zpráva, už jsem se nemusel nudit:) Po chvilce se za mnou zastavila jakási černoška z Afriky, prý jestli mi jde internet a jak, tak jsem jí to vysvětlil a zakecali jsme se. Docela příjemná paní. Byla to učitelka angličtiny, která byla ve státech na nějakém kurzu. Během asi 2 hodin se k nám přidalo dalších asi 5 lidí a vypadalo to trochu jako v internetové kavárně:)
Je 6 hodin před odletem a já se vyrážím zbavit zavazadel... Zpátky do terminálu 3, znovu jsem si vystál frontu, slečna mi zvážila zavazadla, začíná se připravovat na letenku a v tom se zarazí a říká, že jsem zase špatně (i když několik hodin před tím mi jasně tvrdila, že jsem správně, ale bohužel). Poslala mě zpátky na 4 terminál a tam se prý mám zeptat. Jedu tam, najdu místo, kde se budu odbavovat, ale bohužel prý jen 2 hodiny před odletem. Takže znovu na internet a další čekání. O půl 4 jsem se konečně zbavil zavazadel:) Obrovská úleva. Už se o ně nemusím starat! Pak už jsem si jen zašel na druhé jídlo, které jsem měl taktéž proplacené a hurá do letadla. Rozloučil jsem se s mými novými přáteli z letiště a vydal jsem se na můj poslední let...

sobota 5. srpna 2006

37.den (sobota 5.8.2006) - odlet

V 1:25pm - odlet letadla do New Yorku, kde jsem měl přestoupit na let do Prahy. Bohužel, nestalo se...

Na letišti nám několikrát oznámili, že letadlo má zpoždění a hned jak opraví jakousi závadu, že poletíme. Po asi 2 hodinách tohoto oznamování řekli, že let byl zrušen. No co už se dá dělat. Nabídli mi ubytování na jednu noc v Miami a druhý den bych mohl letět tím stejným spojem. Jelikož z New Yorku mi letadlo mělo odlétat asi v 5:45 večer, zeptal jsem se slečny od té dopravní společnosti, jetli bych tu noc nemohl strávit namísto v Miami v New Yorku, abych měl celou neděli na New York. Ona byla moc ochotná a let do New Yorku mi zařídila ještě na sobotu večer. Bohužel mi nemohla zajistit ubytování, protože to se musí zajistit na místním letišti. Řekl jsem si, že by to nemělo vůbec vadit. Když jsou tak milí v Miami, proč by nebyli tak milí i v New Yorku. Chyba! V New Yorku jsem narazil na samé blby... Slečna od této společnosti se mi snažila vnutit to, že v celém New Yorku mi nemůže zajistit ubytování, protože je všude plno - to se mi zdá nemožné. Jediné, co udělala bylo to, že mi zajistila transfér do druhého New Yorského letiště a dala mi 2 poukazy na jídlo. Nezbývalo mi nic jiného, než tedy přejet do druhého letiště a tam přespat. Zavolala mi taxi, já nasedl a na koho jsem nenarazil...další blb. Řidič se rozhodl, že jako turistu mě oškube. Prý, že tip (spropitné) budu platit já a že to bude dělat asi 20 dolarů... To mě docela vytočilo a začal jsem dělat taky blbýho, že nevím, co to "tip" je a že všechno má platit ta dopravní společnost a že nemám u sebe žádné peníze a podobně. No naštěstí jsem ho nějak ukecal a nasranej mě vyložil na mezinárodním letišti JFK. Tam jsem vlezl do první budovy a jelikož všechny sedadla byla obsazená, našel jsem si jakýsi větší vozík, kde jsem se pokusil vyspat (byla asi 1 hodiny v noci)...

pátek 4. srpna 2006

36.den (pátek 4.8.2006)

Můj poslední den ve škole:( Ani jsem nevěřil, jak moc rychle to uběhlo - 5 týdnů je pryč:( Tenhle pátek byla i moje poslední aktivita. Jeli jsme do indiánské vesničky Miccosukke na severozápadě parku Everglades. Viděli jsme jak kdysi indiáni žili, viděli jsme hodně krokodýlů a malého krokodýlka jsme si mohli i pochovat. Po procházce vesničkou a malým muzeem jsme si projeli bažiny na airboatu (řekl bych, že při mé první návštěvě Everglades to bylo lepší, ale kratší). Pak už jsem se jen rozloučil s mými mezinárodními přáteli a jel jsem se domů balit...

čtvrtek 3. srpna 2006

35.den (čtvrtek 3.8.2006)

Na internetu jsme se dočetli, že v nejlepším klubu - Hard Rock Cafe - máme jakožto držitelé ISIC karet menu za 13$. Na to, že to je jedna z nejdražších a nejluxusnějších restaurací v USA je to super cena. Ale taky je to největší sponzor ISIC karet (mezinárodní studentské karty). Rozhodli jsme se tuto slevu vyzkoušet a najíst se v luxusu:)

Já, Vlada (Ruska žijící v Praze) a Matuš (Slovák) jsme se tedy vydali do Downtownu, kde Hard Rock Cafe je. Když jsme se zeptali číšníka na tuhle slevu, o ničem nevěděl, ale řekl, že někoho zavolá. Po chvilce přišla jiná slečna, která také o ničem nevěděla, ale řekla, že zavolá jakéhosi managera. Přišla milá paní, která se nám omluvila, že o této slevě nikdo nevěděl (američtí studenti asi tyhle karty nepoužívají) a jako omluvu nám dala Gold menu, což znamená, že na vše jsme dostali slevu 50%. To bylo něco úžasnýho. Nacpali jsme se absolutně úplně nejvíc:) Perfektní zážitek. Až příště pojedu do USA, tak musím znovu do HRC na oběd:)

úterý 1. srpna 2006

33.den (úterý 1.8.2006)

Rozhodli jsme se navštívit Art muzeum v Miami, kde jakožto studenti a držitelé ISIC karet máme vstup zdarma:) Takže i kdyby se nám to nelíbilo, tak co;)

Nečekal jsem to, ale vážně se mi to muzeum líbilo. Sice jsem nerozuměl soše, která se skládala asi z 10metrové žluté trubky, která měla asi 4 záhyby, ale co. Bylo to prostě zajímavé. Nejvíc času jsme ale strávili v dětském koutku. Byli tady vystřihovánky, omalovánky ale hlavně Miamiopoly:) Ty jsme hráli asi 2 hodiny:)

Každému, kdo jednou navštíví Miami doporučuji navštívit tohle muzeum.