pátek 28. prosince 2007

Thaisko - Chiang Mai, Vanoce ve veznici

Autobusem jsme se dostali do hlavniho mesta severni provincie Chiang Mai Province, ktere nese stejny nazev Chiang Mai. Je to mesto s asi 200000 obyvateli v hlavni casti mesta. Hned po prijezdu jsme se nejakym zpusobem dostali k jakemusi hotelu, ktery se zdal docela v pohode a tak jsme se ubytovali (o den pozdeji 23.prosince, jsme se prestehovali do lepsiho hotelu, s bazenem:)). Prvni den byl celkem odpocinkovy. 11 hodin v autobuse da docela zabrat. Temer kazdy den je tady nejaky Nocni market. Proste zavrou nejakou obrovskou ulici, nacpou tam co nejvic stanku a prodavaji cokoliv, co se jen prodat da:)

Thaici maji neskutecnou zalibu v tom, ze se hadaji o cenu. To neznamena, ze Vas chteji natahnout, ale ze chteji smlouvat. V praxi to vypada tak, ze kdyz se vam neco libi, tak si to zacnete prohlizet a prodavajici po chvilce nabidne cenu (vetsinou mensi, nez je puvodne napsana). Vasim cilem ale neni cenu prijmout, ale jeste ji o neco snizit:) Cena 300 Bathu (cca 200 Kc) neznamena, ze vyrobek stoji 300 Bathu, ale ze to je pocatecni hadaci cena. Vysledek muze byt klidne i polovicni;)

Stedry den jsme chteli oslavit nejak hezky. Proto jsme zasli do mistni zenske veznice...jj, presne tak, do veznice. Jsou tam vyhlasene thaiske masaze. Nechali jsme si udelat pravou thaiskou masaz a bylinkovou masaz... Uz docela chapu, proc jsou tak vyhlasene. Byl jsem jak znovuzrozeny.
Do Chian Mae jsme nejeli nahodou. Meli jsme se tam setkat s nasi kamaradkou Chanitou, kterou jsme potkali v Korei. To se take podarilo:) Hned prvni den, co jsme ji potkali nas jeji rodice pozvali do typicke thaiske restaurace. Chanitina maminka ma rada zahranicni lidi a je hrda na to, ze je Thaika, tak nam tuto restauraci musela ukazat. Bylo to velice zajimave. Meli jsme veceri o nekolika chodech, pili jsme mliko z kokosu a vecer bylo predstaveni ruznych thaiskych tancu. Hned jak se dostanu poradne na net, tak nahraji i videa:)
Posledni den v Chiang Mai jsme stravili take s Chanitou. Asi v 10 nas vyzvedla u hotelu a nasim cilem byl chram Wat Phra That Doi Suthep, ktery se udajne musi navstivit, jinak nemuzete rict, ze ste byli v Chiang Mai:)
Po chramu uz jen obed a cesta vlakem do Bangkoku, kde nas ceka prestup na autobus smerem ostrov Ko Phi Phi


Fotky jsou ZDE.

sobota 22. prosince 2007

Thaisko - Kanchanaburi

V Bangkoku se nam moc nelibilo. Je to proste jen dalsi obrovske mesto a kde nic, tu nic... A navic je to mesto s nejvetsim smogovym znecistenim.
Nastesti jsme zde zustali jen pres noc a hned druhy den rano jsme se vydali na nejlepsi zacatek cesty, jaky jsme si mohli prat. V 7 rano nas vyzvedl chlapik s takovym malzm autobuskem a vydali jsme se na cestu, smer Kanchanaburi.
Mysleli jsme si, ze jsme zplatili jen navstvu tygru, cestu na slonech a prochazku k vodopadum. Mylili jsme se...a to prijemne:) Bylo toho mnohem vic. Hned po ceste jsme se zastavili na nekolika mistech. Prvnim z nich byl valesny hrbitov, kde byli pohrbeni valecni vezni, kteri se podileli na stavbejaponske zeleznice, vcetne slavneho mostu Kwai. Dale Valecne muzeum a samotny most pres reku Kwai:)


Odpoledne, po obede, jsme se vydali do mnou vytouzeneho tygriho chramu. Musim priznat, ze foceni s tygry je trosku nuda. Muzes se jich dotknout jen nekde a je to takovy rychly. Mozna proto, ze jsou to precijen porad selmy. Ale foceni a hrani si se ctyrmesicnim tygrem uz za to stoji.


Dalsi den jsme meli v planu vylet k vodopadum. To je naprosto neskutecna krasa a koupani se v lagune pod vodopady je neco neskutecne nadherneho.

Vecer jsme meli moznost si zvolit, jestli dalsi den chceme spat nebo se jit rano v 8 vykoupat se slony. Chvilku jsme vahali, ale 5 lidi (ja, Misa, Holandani a jeden Australan) jsme se rozhodli, ze pujdeme. A udelali jsme dobre. Byl to ten nejlepsi zazitek, ktery jsme si mohli predstavit. Vjet s 2.5 tunovym slonem do vody a tam s nim prost blbnout je neco dokonaleho...

po koupani jsme se jeste projeli na bambusovem raftu, zajeli se projet na slonech a navecer zpet do Bangkoku, kde jme prestoupili na autobus do Chiang Mai...
Vechny fotky jsou ZDE.

pondělí 17. prosince 2007

Cesta do Thaiska

Tak je to tady prazdniny prisly a my se vydali do, pro nas nedalekeho, Thaiska. Jelikoz jsme sehnali docela levny let, museli jsme presedat v Thaiwanu. To neni az tak hrozny problem, ale meli jsme tam na prestup 20 hodin. Co s tim? ;Dojeli jsme autobusem do mesta, nasli hotel, najedli se a druhy den vyrazili zpet na letiste. Do Bangkoku jsme dorazili nekdy okolo odpoledne a jeliko z je Thaisko turisticka zeme nemeli jsme vubec zadny problem se dostat z letiste do mesta, kde nas hned odchytil nejaky clapik a ze pry nas jen za 10 Bathu (cca 6Kc) odveze do jakesi cestovky ci co. Nejprve se nam vubec nechtelo, ale nastesti jsme jeli a tim nam zacali uzasne prazdniny...:)

Fotky ZDE.

pátek 14. prosince 2007

07 Fall Ajou Internationl Student Exchange program

Video, který dostal každý student od mezinárodní kanceláře na Ajou University.
Úžasné vzpomínky:)

Poslední párty

Ani se tomu nechce věřit, ale semestr máme za sebou. Je divné, jak moc rychle to uběhlo. Potkal jsem tady obrovkou spostu lidí, zažil hdně zážitků a hlavně si to pořádně užil:) Ajou University pro mě byla neskutečná zkušenost.
Jelikož dnes (v pátek) odjíždí několik lidí domů nebo na další cesty po Asii, včera jsme všichni museli oslavovat. O tom, že to byla asi ta nejlepší akce tady není pochyb. Všichni se už známe velice dobře, všichni jsme věděli, že to je poslední akce a všichni jsme si to chtěli pořádně užít.
Nejvíc asi řeknou fotky...

Ty jsou ZDE. Fotek je sice hodně, ale nedá se vybrat jen pár...prostě to nejde;)
Videa ZDE.


úterý 11. prosince 2007

Nejlepší přátelé

Musím se pochlubit:) V pondělí si jen tak jdu z oběda okolo vrátnice a vidím, jak na tabuli, kam se píší jména lidí kterým došla pošta, je napsáno moje jméno. Tak se ptám vrátného, cože to má znamenat, že vůbec nic nečekám a on mi vrazil do rukou balík. Samozřejmě jsem byl nadšen, že mi někdo napsal, ale taky jsem byl trošku nervózní, co to může být.
Okamžitě jsem utíkal na pokoj a nedočkavě roztrhával tu krabici, aby se na mě začaly valit balíčky s gumídkama, lipa, polomáčené, sklenice s gulášem, dopisy a inteligentní plastelína:)
Absolutně jsem netušil, co se to děje...moji skvělí, nejlepší přátelé mi poslali k narozeninám balíček a vůbec mi o tom neřekli!!!:) Jejich účel to naprosto splnilo. Byl jsem absolutně nadšen a hrnuly se mi slzy radosti do očí.
Pájo, Jani, Inčo, Marťo, Davide, Zdendo
...strašně moc Vám děkuji, protože tohle byl ten nejlepší dárek, který jsem mohl dostat a jsem přesvědčen, že přátele jako jste Vy, mi může kdokoliv závidět!

sobota 8. prosince 2007

Narozeniny - je mi už neuvěřitelných 23...

...a to jsme prostě museli oslavit:) Večer jsme začali večeří, kam jsem pár svých přátel pozval a poté jsme se přesunuli do naší oblíbené hospůdky (která jak jsme zjistili se přes noc změnila na jinou hospůdku, ale to nám jaksi nevadilo;)). Dostal jsem od svých přátel naprosto úžasné 2 dorty a od Míši několik balíčků gumových medvícků (co víc bych si mohl v Korei přát:)). Děkuji moc!!! Večer jsme to táhli vlastně až do rána:D do postele jsem se dostal okolo 3-4 hodiny ranní:)
Prostě výborná oslava. Nejvíc toho asi řeknou následující videa a fotky...

Fotky ZDE.

čtvrtek 6. prosince 2007

Český Kubismus a festival českého humorného filmu

Nedávno jsem dostal E-Mail od české ambasády, že v Soulu v jednom z kulturních center bude probíhat výstava českého Kubismu a zároveň budou denně pouštět několik českých humorných filmů. Bohužel ve středu jsem kvůli zkoušce nemohl jít na zahájení této akce, zašel jsem až ve čtvrte. Vybral jsem si 2 filmy, a to "Tajemný hrad v Karpatech" a "Vrchní, prchni!". Nemůžu říct, že by tam bylo hodně lidí, vlastně 2 Češi a asi 5 nebo 6 Korejců. Na sruhou stranu to docela chápu. Vždyť kdokoliv, kdo nerozumí česky z těch filmů (hlavně třeba z tajemného hradu) nemůžou nic mít. Přeložit nářečí do angličtiny je nemožné a bez toho to ani dobře nevyzní. Každopádně já, jakožto milovník filmů, jsem byl nadšen:)
Na promítání jsem také potkal zajímavého člověka, Michala, který už 3 roky žije v Jižní Korei hraje v Seoulském filharmonickém orchestru. Jelikož je o nějaký ten pátek starší a vydělává si, musel jsem přijmout pozvání na večeři, kam jsme zašli mezi jednotlivými filmy, a za což mu ještě jednou děkuji:)

Odkaz na pár fotek je ZDE.

neděle 2. prosince 2007

Korea a populární hudba

Když jsem přejel do Korei, tak se mi korejská hudba vůbec nelíbila. Leč během těch pár měsíců tady pořád dokola hrají 2 písničky, které se v létě staly obrovskými hity a tak Vám je přináším:)
Jsou to:
Wonder Girls - Tell Me
Big Bang - Ko Či Mal (거짓말)

sobota 1. prosince 2007

Tož jak sme si my Moraváci připili ve světě tó naší Slivičkó :D

Je až nepochopitelné, jak se s některými lidmi bavím teď mnohem víc, co jsem odjel do Korei...
Třeba takový bratranec Marek s jeho přítelkyní Jitkou. V ČR, co je rok dlouhý se vidíme jen občas, ale teď? Já odjel na rok do Korei, oni na rok do Anglie (Tady je odkaz na jeho blog). Je tomu pár dní, kdy se on vrátil z "dovolené" doma v Čechách s nějakým tím proviantem a mě došel očekávaný balíček od rodičů (moc děkuji, české sladkosti jsou pro můj život naprosto nepřekonatelnou potřebou:)). No, zkrátka jsme se tak bavili a předháněli se v tom, co má kdo ve světě českého, tak jsme se rozhodli to zapít. A co jiného by bylo lepšího než pravá moravská slivovice:)

"Tož na zdraví!"

sobota 24. listopadu 2007

Nejlepší mezinárodní párty:)

Je tomu pár dní, kdy jsem se zúčastnil jedné menší, ale o to zajímavější mezinárodní párty. Začátek akce byl pro mě stanoven na 3:30 ráno.
...ano přesně tak, ve 3:30 ráno mi začala internetová párty s mými přáteli doma v Čechách. Večer jsem shlédl několi filmů a asi o půl 4 ráno zvoní Skype a na "druhém konci drátu" už vidím usměvavé tváře mých kamarádů:) Sešli se u jednoho počítače, aby se mnou mohli poklábosit. Dokonce přinesli i kytaru, takže Zdenda se svým menším sborem mi zapěli i nějaké české písně. Vážně mě to potěšilo jako asi nikdy nic. Mám prostě doma naprosto skvělé přátele:)
Spát jsem šel v 5 ráno:D

Díky Pájo, Inčo, Zdendo!!!


To jsou oni - Pája, Inča a Zdenda přilepení na monitoru jejich PC


Zahráli několik písní...


..popilo se něco vína...


...občas se i tancovalo...


A nakonec se Inča pochlubila svými svaly:D

pondělí 19. listopadu 2007

Seoul - co jsem si ani nedokázal představit

Je téměř krásné sobotní dopoledne a my se s Míšou rozhodli, že vyrazíme do Seoulu. V plánu bylo navštívit In-sa-dong (část, která je oblíbená turisty, protože je zde ke koupení nepřeberné množství všeho možného korejského;)) a to se nám nakonec vlastně i podařilo.
Ale co tomu předcházelo jsem si nikdy ani nedokázal představit. Jelikož jsme přesně nevěděli, jak se do námi chtěné ulice dostat, pěknou chvíli jsme procházeli Seoulem. Z ničeho nic jsme se ocitli na jakési obrovské ulici, kde po obou stranách byli obchůdky (to není vůbec neobvyklé), ve kterých se prodávali pouze věci jako zahradní hadice, jinde jen šroubky, o kus dál to byly čerpadla různých velikostí, v jiném obchůdku jste dostali koupit asi sto druhů hasicích přístrojů, dál zahradnické nářadí, výstražné kužely na silnici či několik velikostí bojleru. Zkrátka jsme asi půl hodiny procházeli touto ulicí a nenarazili na nic jiného než na železářství. Nepochopitelné.

Prostě naprosto neskutečné. Kdejaký český kutil by se na této ulici pěkně vyřádil:)

Na druhou stranu nás tato ulice dovedla ke Steakhouse. Australská restaurace, kde se prodávají jen steaky. Po těch 3 měsících, co jsem v Korei jsem se konečně pořádně nadlábl. Prožil jsem naprostý chuťový orgasmus... Žádná rýže, žádné kimči, jen steak, velká žebírka a hranolky...:)

Co víc bych si v tu cháli mohl přát...

Všechny fotky najdete ZDE.

čtvrtek 15. listopadu 2007

It's party time


Jednoduše by se tahle akce dala shrnout jako "studenti se baví". Večer začal grilováním... No, je celkem jasné, že tady bylo těch studentů nejvíc. Kdo by si taky nedal nádherného čuníka:) A musím uznat, že Korejci umí čuníka taky pěkně chutně připravit. Zblajzli jsme to během několika minut. No a pak už začala normální diskotéka. Co je fakt zajímavé je to, že když už Korejci něco umí, tak se tím chlubí kde můžou. Takže před začátkem hudební produkce jsme shlédli vystoupení místních HIP HOPerů a jedné dívčí taneční skupiny. Proč ne, všem se to líbilo, ale všechno už jsme viděli několikrát (Orientation day, Mezinárodní den, ...). Ale zase k této akci se to hodilo nejvíc.

Fotky ZDE.

pátek 9. listopadu 2007

Cenzura internetu v Jižní Korei!

Chtěl bych poukázat na článek mého kamaráda, který taktéž studuje v Jižní Korei. Článek mluví o tom, jak k mému překvapení i Jihokorejci cenzurují internet.

Článek naleznete ZDE.
Původní stránky jsou www.jizni-korea.blogspot.com

úterý 6. listopadu 2007

3. místo ve fotografické soutěži:)

Jóóó:) Před několika dny jsem se na poslední chvíli přihlásil do fotosoutěže s tématem Mezinárodní vztahy. Prostě fotografie, kde je vidět, dalo by se říct "mezinárodno". Dneska bylo vyhlášení a já získal 3. místo z moují fotkou mezinárodního fotbalového týmu tady na univerzitě:)

To je ona:

horní řada z leva:
Mikael (Švédsko), Jonas (Švédsko), Andreas Nilson (Švédsko), Jeroen (Holandsko), Frederick (Švédsko), Mah Hoa (Čína), Matt (Holandsko), Andreas (Švédsko), Sangwha (Korea)

dolní řada z leva:
Dang (Švédsko), Tommy (Finsko), Gerber (Holandsko), Kent (Švédsko), Raul (Paraguay), Carlos (Mexiko), Rainer (Německo)

Study Abroad Fair neboli Veletrh studia v zahraničí


Každý ze studentů měl možnost prezentovat svou univerzitu korejským studentům. Abych pravdu řekl, moc korejských studentů zde nebylo. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že Korejci se hodně bojí mluvit anglicky. Já jsem samozřejmě svou domácí univerzitu (ČVUT) také reprezentoval;)
A jak jsem se dozvěděl od jednoho Korejce, tak do ČR na ČVUT přijedou příští semestr 4 studenti z Ajou University:) Snad se jim tam u nás doma bude líbit:)


pátek 2. listopadu 2007

DMZ - místo, kde jsem se skutečně necítil nejlépe...

DMZ - Demilitarizovaná zóna


Jedno z mála míst, kam jsem věděl, že se chci podívat ještě než jsem vůbec nasedl do letadla do Korei. Ten den přišel dnes.

Demilitarizovaná zóna - místo, kde je svoboda a komunismus tak strašně blézko vedle sebe, místo, které rozdělilo jeden stát na dva naprosto odlišné světy, místo, kde se vám může stát cokoliv a nic s tím nenaděláte, místo, které rozdělilo tisíce rodin, které se už možná nikdy neuvidí, místo, kde běhá mráz po zádech jen z toho všeho co se tam stalo a co se stát může...

První zastávkou naší cesty byla observatoř, kde jsme se dozvěděli hodně o demilitarizované zóně, bylo to také místo, ze kterého jsme poprvé viděli Severní Koreu. Krátké vido nám vysvětlilo, kde se vlastně nalézáme, jak to v DMZ funguje, kde je jak velká a co v ní všechno je. Po obědě jsme se vydali přímo do centra toho všeho... Celou cetu nám přišlo dost zábavné, když nám paní průvodkyně několikrát říkala, že se fotit může jen když se to výslovně dovolí, že můžeme vstát jen když se nám to dovolí a můžeme chodit jen tam kam se nám to dovolí. Po příjezdu do první části hranice, která je ještě bezpečná, jsme museli podepsat prohlášení o tom, že víme kam jedeme, že víme jak se chovat a co se nám může stát. Když jsem si přečetl hned první větu, která obsahuje něco jako "...možnost zranění nebo smrti v důsledku vojenské akce..." nebo jednu z následujících vět obsahující "...Spojené státy Americké (poznámka autora: USA pomáha udržovat klid na hranici, ČR a Polsko monitorují Severokorejské vojenské jednotky) a Jižní Korea nezaručují bezpečnost návštěvníků a je možné, že se může stát cokoliv z důvodu aktivity nepřítelské armády.". V tuto chvíli jsme si uvědomili, že to není zas taková sranda. Když jsme minuli ceduli s nápisem, že se v celém areálu nacházejí nášlapné miny, tak mě přeběhl mráz po zádech. Všude jsme mohli chodit jen jako celá skupina, nikdo se nesměl zastavit a fotit se mohlo jen na několik místech za kontroly jihokorejské armády.
I když zas tak hrozné to být nemohlo, protože jsme také minuli ceduli před malým golfovým hřištěm, na které bylo něco jako "Nejnebezpečnější golfové hřiště na světě" a u toho byl obrázek nášlapné miny. Zjevně mají vojáci i smysl pro humor.

Upřímě řečeno ta prohlídka nebyla zas nějak zábavná, i když můžu říct, že jsem navštívil Severní Koreu (protože jsem tam skutečně byl a mám to i na fotce:)). Ale když si člověk uvědomí, co všechno tohle místo znamená, tak to není jen to o tom, zda je to zábava či nikoliv...

Pár fotek ZDE.


Malé budovy vepředu tvoří hranici a konají se v ních jednáni mezi Korejci. Velká budova v pozadí je už čistě severokorejská...


Já na Severokorejském území se severokorejským vojákem

čtvrtek 1. listopadu 2007

Mezinárodní den



Největší akce tohoto semestru:
MEZINÁRODNÍ DEN

Akce na které se člověk může cítit fakt nejmezinárodněji. Předcházela tomu dlouhá příprava. Zajít na ambasádu pro české pivo, české koření a propagační materiály. Nakoupit všechny zbývající ingredience, hrnce, vařič a udělat dobrý guláš, česnečku a na všechno se pořádně připravit... Ale stálo to za to. Vidět, jak si Američan, Pakistánec, Rus či Nepálec pochutnávají na českém jídle a pití je fakt něco úžasného:)
Na druhou stranu bylo také vynikající naoplátku vyzkoušet jídla ostatních zemí:P
Vyšlo nám počasí, potkali jsme 2 výborné Slováky, poznali hafo nových lidí, užili si spoustu legrace a hlavně se pořádně najedli:)
Prostě naprosto dokonalá akce!


Kale, kterému náš guláš velice chutnal:)


Já v akci:)

Těžko co dodat k něčemu tak úžasnému. Soutěž o nejlepší stánek vyhráli Nepálci (fakt měli nádherný stánek).
Tady bylo vidět, jak se spolu dokáží bavit různé národy úplně v klidu a ne tak, jak to ve světě bohužel běžně chodí... Hodně lidí by si z těchto "obyčejných" studentů mělo vzít příklad... A já jsem nesmírně šťastný, že toho všeho můžu být součástí:) Nesmírně si toho vážím!

Fotky ZDE.
Seznam a fotky všech zemí ZDE.

úterý 30. října 2007

Jak sme se zapletli s ČESKOU AMBASÁDOU :)

A je to tady. Museli jsme kontaktovat českou ambasádu...
...došlo nám totiž pivo:D

Tak to si dělám trošku srandu, jelikož pivo nepiju, ale ambasádu jsme skutečně kontaktovali. Ve čtvrtek bude v Ajou Univerzity mezinárodní den a my se rozhodli kontaktovat naši ambasádu z důvodu nějakých propagačních materiálů. Překvalpilo mě a velice potěšilo, že na můj mail mi došly hned 2 odpovědi z ambasády od paní Krupičkové a pana Čecha, kteří nám naprosto vyšli vstříc. Jen jsme se domluvili na datumu a bylo to. Dnes jsme zazvonili kdesi uprostřed Soulu na krásnou vilu u které vlála Česká vlajka a hned jsme byli pozváni dovnitř. Přišlo mi docela zvláštní slyšet pozdrav "Dobrý den". To jsem neslyšel už tak strašně dlouho...:)
Přivítala nás paní Krupičková a hned nám začala donášet spoustu propagačních materiálů, dokonce i CD, které budeme u našeho českého stánku pouštět a taky 10 lahví piva:D V podstatě bych mohl říct, že nám to snad zajistí nejvěší úspěšnost ze všech:D
Už jen uvařit tu česnečku a guláš a budeme připraveni reprezentovat Českou republiku naprosto dokonale;)

sobota 27. října 2007

Lotte World - zábavní park téměř uprostřed Soulu

V životě jsem navštívil 3 zábavní parky. 2 v USA a 1 v Korei. Tento měl být můj 4 a hodně jsem od něho očekával. Věděl jsem, že je ze všech nejmenší, ale měl být údajně také dobrý....ale...

Na první pohled musím říct, že je to vážně nádherný park. Je výborně zakomponován do města Soul, asi 60% je zastřešeno a zbytek je venku. Uvnitř je dokonce i ledová plocha, což mě velice překvapilo a přišlo mi to jako výborný nápad:) Bylo tady taky vidět, že se Korejci i v tomto nechali hodně inspirovat Amerikou (jako ostatně asi ve všem). Atrakce na první pohled vypadali vážně skvěle, fronty sice byli dlouhé (i 70 nebo 90 minut), ale to se dalo celkem čekat a nějak mě to nepřekvapilo.
Co mi ale vážně zkazilo den byl fakt, že na první atrakci jsem se dozvěděl, že na většinu atrakcí je výškový limit 187cm, což mě s mými 192cm řadí do skupiny "NE, NA TUHLE ATRAKCI NEMŮŽEŠ". Za celý den se mi podařilo navštívit jen 2 atrakce (z toho jedna vyšla jen tak tak, protože výškový limit tam byl taky, ale nějak nám ho nezkontrolovali) a jinak jsem jen chodil okolo toho parku (nechodil jsem sám, byli jsme 3, kdo měl víc jaka 187cm). Nebýt tohoto drobného detailu, tak by ten park byl naprosto výborný. Počasí bylo nádherné, atmosféra vynikající, ale bohužel...

Fotky jsou ZDE.


Jedna z mála atrakcí, na kterou jsem mohl (nebo se tam dostal, aniž by mě změřili:)

pátek 19. října 2007

Expozice studentských prací

Minulý týden jsem navštívil výstavu prací studentů, kteří budou letos končit na škole. Aby mohli získat titul, musí představit svou práci na veřejnosti. Proto uspořádali výstavu projektů, které se povětšinou týkali počítačů, počítačové grafiky a podobně. Můj spolubydla vystavoval jeho projekt hry na mobilní telefon. Docela jsem koukal, co všechno Ti Korejci dokážou udělat v docela krátkém čase. Každý z nich měl na projekt cca 4 měsíce. Některé hry, které naprogramovali jsem třeba ani nepochopil, ale to bylo z toho důvodu, že to byly nějaké klasické Korejské hry, které u nás vůbec neznáme. Ale vypadalo to hezky;)
Docela mě dostalo vybavení, které každý měl k dispozici... Vše bylo Hi-Tech. Žádné obyčejné počítače ani nic podobného. Vše co nejmodernější je možné...


Můj spoubydla (Kwan Hia) u jeho stánku.

pondělí 8. října 2007

Absolutní ŠOK!!!

Dnes se stala hrozná věc. Vždycky jsem si myslel, že na svět děti nosí čáp. Ale není tomu tak. Bavil jsem se dnes s Mikem a v USA děti nenosí čáp ani vrána ale labuť. A jenom labuť, nic jiného. Vůbec nechápu, jak poznají jestli je to chlapeček nebo holčička? :)

Gyeongju trip

Tak je to tady. Další výlet od mezinárodní kanceláře. Je blbé začínat nepozitivně, ale bohužel mě tento výlet moc nenadchl. Částečně si za to můžu i sám. Je to tím, že jsme na většině míst byli před několika dny, když jsme si dělali výlet po Jižní Korei.
Ale pár nových míst se našlo. Mezi nimi byla třeba svatá socha Budhy, která je zapsaná v Unescu stejně tak jako budhistický chrám BoolKookSa nebo AnApJi - králvská zahrada pro pořádání různých akcí. Výlet trval od soboty ráno do neděle večer. Nejlepší část celého výletu byl asi hotel a v něm naše párty. Koupilo se pár piv, několik lahví Soju, Coly, brambůrků a podobně a do 3 do rána jsme trávili čas u karaoke. Nikdy jsem si nemyslel, jaká to může být zábava. Spívat dohromady třeba mexické písně, které krom 2 Mexičanů nikdo neznal a přece všichni zpívali bylo fakt skvělý:)
V neděli mě velice potěšil zážitek, který se těžko popisuje. Na plánu byla návštěva pláže (kde jsem už také byl). Ta pláž samotná neí až tak zajímavá, jako to, co se na ní stalo. Náš spolužák Andrej (z Ruska, ze Sibiře) nikdy před tím neviděl moře a jeho cílem na tomto výletu právě toto moře bylo. Vůbec nebylo nějak teplo (spíš celkem chladněji), ale nadrej natáhl plavky a s naprosto úžasným nadšením se do toho moře vrhly. Potom pouze zkonstatoval, že je to skvělý a že je moře fakt slaný:) V ten moment byl Andrej ten nejšťastnější člověk pod sluncem...

Na obrázku je Andrej bezprostředně po výlezu z moře.

Nicméně ZDE jsou fotky, ale jelikož už jsme snad všude byl, tak těch fotek moc tentokrát není;)

pátek 5. října 2007

Kaligrafie

Další z aktivit studentského klubu (Friend Club) bylo naučit nás psát štětcem na čínský pergamen. Mylím, že to byla velice zajímavá zkušenost. Pokud se to dělá pořádně, tak to vůbec není tak jednoduché, jak se zdá. Každá čára se musí dělat poctěvě a správně. Například nikdy se nesmí udělat čára z prava do leva nebo z dola nahoru...

A teď už jen ukázka několika výtvorů:


Kombinace Korejštiny a Čínštiny


Stephan

A nakonec to nejlepší;) :

Že neuhádnete, co to je? Přeci JAKUB!!!

Fotky ZDE.

Studenti a sport

Tak a je to tu...
Studenti nejsou líní, jak si hodně lidí myslí:) A já o tom mám důkaz. Mám několik fotek z aktivit, kde se clověk (v našem případě student) pěkně zapotí:)
Většina studentů má nějaký tělocvik. Já si vzal Golf (bílý sport milionážů:D), jiní svá těla cepují jinde.. Například na fotbalu (na zmiňovaných fotkách vyhráli mezinárodní studenti 4:2 proti korejským studentům:))

Míša v akci

A toto je tým výměnných studentů:)

Fotky z Golfu ZDE.
Fotky z Fotbalu ZDE.

sobota 29. září 2007

Výlet po Jižní Korei

Výlet po Jižní Korei - poslední dny...

Je pátek a prázdniny se nám nenávratně krátí. Poslední probuzení na hotelu, zabalení a ve 12 sedíme v autě a čekáme na korejské kamarády, aby jsme se s nimi rozloučili. Zašli jsme ještě na oběd a vyrážíme směr sever do města Daejon.
Cesta nám trvala asi 7 hodin (dlouho jsme se motali v Busanu) a někdy v 11 večer jsme dorazili do města, kde jsme našli Saunu na přespání.
Sauna vypadala na první pohled mnohem lépe než naše prní zkušenost ze sauny, ale na pohled druhý....nebylo možné se tam vyspat. Musel jsem jít spát do auta, abych byl alespoň trošku odpočinutý na závěr našeho výletu...
Ráno jsme se pouze nasnídali a vyrazili domů do Suwonu.
Byl to naprosto výborný výlet, viděli jsme asi naprosté maximum, co šlo z těch 9 dní vymáčknout. Najeli jsme něco málo přes 1500km, snědli asi tunu jídla:D a poznali spoustu nových Korejských přátel...
Doufám,ž e si ještě nějaký takový výlet udělám. Ještě jsme nebyl v jihozápadní části Korei, v DMZ (demilitarizované pásmo) a na ostrově Jeju-Do.


Pohled od památníku svobody na přístav.