Jižní Korea začíná!!!

Tak jsem se konečně dočkal. Ten den, kdy odjíždím společně s Míšou (mou spolužačkou) do Korei nadešel.

Ani jsme nešli spát, protože jsme v 1 v noci (z úterý na středu) odjížděli do Vídně na letiště. Cesta celkem klidná, letiště ve Vídni jsme našli v pohodě, paní u odbavování jsme překecali a prošlo nám zavazadlo navíc i kytara:) V Paříži jsme byli za pár minut (cca hodinka a kousek). Na palubě jsme si samozřejmě dali sváču. V Paříži jsme měli hafo moc času na přestup, takže jsme si pořádně prošili letiště, navštívili jakousi kavárnu a netrpělivě čekali u brány číslo 53, která byla přecpaná Korejci k prasknutí. V letadle jsme naštěstí měli dobrá sedadla, takže pohodlí jsme z té nejnepohodlnější třídy měli nejlepší;) Trošku vznikl problém s kytarou, která se nikam nevešla a nebylo ji kam schovat či uchytit. Z ničeho nic se ale objevila nová letuška, která mistrně mou kytarku zasadila kamsi do nějaké díry která vznikla otevřením pravděpodobně tajných dveří (ostatní letušky a stevardi jen netušícně koukali). Nicméně odlet byl také v pohodě. Po chvilce letu přišel na řadu oběd (dost dobře přecpaný podnos), který jsem zblajzl v mžiku, neboť byl výborný (a já měl celkem hlad). V ten moment začala být cesta trošku nudná. Když jsme byli cca nad Moskvou, začalo se stmívat a velkou část letu jsme absolvovali v noci. Bohužel zas tak pohodlné to nebylo, takže jsem nezamhouřil oko ani na chvilku. Většinu cesty jsem strávil popíjením všechnmožných nealkoholických nápojů, které byly v baru zdarma a sledováním nekonečněkrát se opakujících několika kreslených seriálů. Podle toho to taky nad ránem vypadalo - každou chvilku jsem okupoval záchod, protože můj močák, jak jsem zjistil, skutečně není nafukovací. No, abych se vrátil k cestě. Do Soulu jsme dorazili o něco později (cca 20min). Někde jsme se museli minout s Ho Joonem (kamarádem, který tam na nás měl čekat), takže začala panika. "Žádný problém to není", říkám si a vytahuji mobil, protože na něj přeci mám číslo, tak mu zavolám. A hle, mobil nefunguje. Takže až někdy pojedete do Jižní Korei, mobil nechte doma - nebude tady pracovat (i když operátor vám řekne, že tam roaming je, ale už neřekne, že používají síť, kterou naše mobuly nezvládají). Tak tedy vyměním peníze - vyměnil jsem asi 300USD a dostal jsem neuvěřitelných cca 250 000 korejských Wonů:D No balík peněz je to naprosto dokonalej, ale má to háček. I kdybych si vyměnil peníze za milion wonů, tak se s papírovýma 10000wonama z telefoní budky nedovolám, protože ta je na mince, které samozřejmě na směnárně vůbec nevedou. Naštěstí nám milá slečna na informacích poradila, že ve druhém patře je internetová kavárna, tak jsme alespoň poslali SMS domů, že jsem skutečně dorazili v pořádku. Úplnou náhodou jsem zahlédl Ho Joona, jak také zmateně pobíhá po terminálu a hledá nás...nakonec jsme se šťastně setkali. Do jeho domu jsme dorazili autobusem. Dnešní noc strávíme u něho. Zítra se pravděpodobně přestěhujeme na koleje, kde budeme trávit příští měsíce. Odpoledne jsem si ještě udělali malou procházku Suwonem (koukli jsme se i na naši budoucí univerzitu), zašli jsme do korejské restaurace něco zblajznout a teď už konečně spát...