Korejština

Je tomu pár dní, co jsem se bavil s kamarádem pocházející z jedné země bývalého Sovětského svazu (za Boha si nevzpomenu které), který tady v Korei studuje asijské jazyky a několik z nich docela dobře ovládá. Přivedl mě na myšlenku, že bych vám mohl Korejštinu jako takovou alespoň trošku přiblížit.
Jak praví všemocný internet, Korejštinou mluví na světě necelých 80 milionů lidí. A to nejen v Jižní a Severní Korei, ale i v korejských komunitách, které se objevují všude po světě (Rusko, USA, ...).
Korejština, korejským názvem Hanguk, je jazyk, ve kterém můžeme (řečeno s trochou nadsázky) najít mnoho podobného s naší češtinou.
Tak jako na území dnešní České Republiky se v dřívějších dobách psalo Latinsky a uměli ji jen světci, na území Korei se již před více než 2000 lety mluvilo Čínsky a Korejština (abeceda) jako taková vznikla v roce 1444 a byla uznána za oficiální v roce 1446 za vlády Sejong, čtvrtého krále dynastie Joseon (první česky napsaná věta pochází z 12 stooletí), oficiálním názvem byl Hunmin jeongeum, volně přeloženo jako "dobře znějící pro výuku lidí". Dnešní název Hangeou byl vytvořen až na přelomu 19 a 20 století korejským lingvistou Ju Si-Gyeong.
Většina lidí si myslí, že Korejština je podobná jako Čínština a má tisíce znaků. Naštěstí tomu tak není. Korejština původně vznika z Čínštiny, ale má jen několik znaků a jejich naučení není tak těžké. Jen si představte (pravděpodobně starší generace než jsem já), jak jste se učili Azbuku. I korejská abeceda je na naučení velice jednoduchá a Korejština jako taková je velice logická.
Samotná abeceda obsahuje 14 souhláseka 10 samohlásek.
Co je pro čecha výhodou je fakt, že tak jak se jednotlivé znaky čtou, tak se skládají i ve slova, stejně jako v Češtině, na rozdíl od Angličtiny kde se slovo jinak napíše a jinak přečte.
Korejské znaky se ale trošku rozdílněji skládají. Každá slabika může obsahovat maximálně 4 znaky a to vlevo a vpravo nahoře a vlevo a vpravo dole (nahoře souhláska a somohláska a dole jedna nebo dvě souhlásky). Minimuj jsou však 2 znaky a to ty horní (souhláska a samohláska).

Korejské souhlásky:


Korejské samohlásky:Jako příklad složení nějakého slova uvedu jedno krásné české slovo označující jméno mé osoby:)

Pro upřesnění, to kolečko ve slabice "ja" se nečte. Ten znak tam prostě musí být, protože samotný znak "ja" nejde napsat. Pravidla říkají, že na prvním místě musí být souhláska. Dalším problémem může být písmeno "k", které jde také napsat 3 způsoby. Pro mne jsou všechny stejné a já si jen zvolil to, co jsem napsal, ale pro korejce to pokaždé zní jinak. Důvodem je to, že korejština má velice malé niance v rozdílnosti některých hlásek, které jsou pro nekorejce jen velice špatně rozeznatelné, ale také se to dá naučit;)
K samotné gramatice Korejského jazyke se vyjadřovat nemůžu, neboť ji neovládám. Jediné, co lze říct je, že je velice logiská.