DMZ - Demilitarizovaná zóna
Jedno z mála míst, kam jsem věděl, že se chci podívat ještě než jsem vůbec nasedl do letadla do Korei. Ten den přišel dnes.
Demilitarizovaná zóna - místo, kde je svoboda a komunismus tak strašně blézko vedle sebe, místo, které rozdělilo jeden stát na dva naprosto odlišné světy, místo, kde se vám může stát cokoliv a nic s tím nenaděláte, místo, které rozdělilo tisíce rodin, které se už možná nikdy neuvidí, místo, kde běhá mráz po zádech jen z toho všeho co se tam stalo a co se stát může...
První zastávkou naší cesty byla observatoř, kde jsme se dozvěděli hodně o demilitarizované zóně, bylo to také místo, ze kterého jsme poprvé viděli Severní Koreu. Krátké vido nám vysvětlilo, kde se vlastně nalézáme, jak to v DMZ funguje, kde je jak velká a co v ní všechno je. Po obědě jsme se vydali přímo do centra toho všeho... Celou cetu nám přišlo dost zábavné, když nám paní průvodkyně několikrát říkala, že se fotit může jen když se to výslovně dovolí, že můžeme vstát jen když se nám to dovolí a můžeme chodit jen tam kam se nám to dovolí. Po příjezdu do první části hranice, která je ještě bezpečná, jsme museli podepsat prohlášení o tom, že víme kam jedeme, že víme jak se chovat a co se nám může stát. Když jsem si přečetl hned první větu, která obsahuje něco jako "...možnost zranění nebo smrti v důsledku vojenské akce..." nebo jednu z následujících vět obsahující "...Spojené státy Americké (poznámka autora: USA pomáha udržovat klid na hranici, ČR a Polsko monitorují Severokorejské vojenské jednotky) a Jižní Korea nezaručují bezpečnost návštěvníků a je možné, že se může stát cokoliv z důvodu aktivity nepřítelské armády.". V tuto chvíli jsme si uvědomili, že to není zas taková sranda. Když jsme minuli ceduli s nápisem, že se v celém areálu nacházejí nášlapné miny, tak mě přeběhl mráz po zádech. Všude jsme mohli chodit jen jako celá skupina, nikdo se nesměl zastavit a fotit se mohlo jen na několik místech za kontroly jihokorejské armády.
I když zas tak hrozné to být nemohlo, protože jsme také minuli ceduli před malým golfovým hřištěm, na které bylo něco jako "Nejnebezpečnější golfové hřiště na světě" a u toho byl obrázek nášlapné miny. Zjevně mají vojáci i smysl pro humor.
Upřímě řečeno ta prohlídka nebyla zas nějak zábavná, i když můžu říct, že jsem navštívil Severní Koreu (protože jsem tam skutečně byl a mám to i na fotce:)). Ale když si člověk uvědomí, co všechno tohle místo znamená, tak to není jen to o tom, zda je to zábava či nikoliv...
Pár fotek ZDE.
Malé budovy vepředu tvoří hranici a konají se v ních jednáni mezi Korejci. Velká budova v pozadí je už čistě severokorejská...
Já na Severokorejském území se severokorejským vojákem
Demilitarizovaná zóna - místo, kde je svoboda a komunismus tak strašně blézko vedle sebe, místo, které rozdělilo jeden stát na dva naprosto odlišné světy, místo, kde se vám může stát cokoliv a nic s tím nenaděláte, místo, které rozdělilo tisíce rodin, které se už možná nikdy neuvidí, místo, kde běhá mráz po zádech jen z toho všeho co se tam stalo a co se stát může...
První zastávkou naší cesty byla observatoř, kde jsme se dozvěděli hodně o demilitarizované zóně, bylo to také místo, ze kterého jsme poprvé viděli Severní Koreu. Krátké vido nám vysvětlilo, kde se vlastně nalézáme, jak to v DMZ funguje, kde je jak velká a co v ní všechno je. Po obědě jsme se vydali přímo do centra toho všeho... Celou cetu nám přišlo dost zábavné, když nám paní průvodkyně několikrát říkala, že se fotit může jen když se to výslovně dovolí, že můžeme vstát jen když se nám to dovolí a můžeme chodit jen tam kam se nám to dovolí. Po příjezdu do první části hranice, která je ještě bezpečná, jsme museli podepsat prohlášení o tom, že víme kam jedeme, že víme jak se chovat a co se nám může stát. Když jsem si přečetl hned první větu, která obsahuje něco jako "...možnost zranění nebo smrti v důsledku vojenské akce..." nebo jednu z následujících vět obsahující "...Spojené státy Americké (poznámka autora: USA pomáha udržovat klid na hranici, ČR a Polsko monitorují Severokorejské vojenské jednotky) a Jižní Korea nezaručují bezpečnost návštěvníků a je možné, že se může stát cokoliv z důvodu aktivity nepřítelské armády.". V tuto chvíli jsme si uvědomili, že to není zas taková sranda. Když jsme minuli ceduli s nápisem, že se v celém areálu nacházejí nášlapné miny, tak mě přeběhl mráz po zádech. Všude jsme mohli chodit jen jako celá skupina, nikdo se nesměl zastavit a fotit se mohlo jen na několik místech za kontroly jihokorejské armády.
I když zas tak hrozné to být nemohlo, protože jsme také minuli ceduli před malým golfovým hřištěm, na které bylo něco jako "Nejnebezpečnější golfové hřiště na světě" a u toho byl obrázek nášlapné miny. Zjevně mají vojáci i smysl pro humor.
Upřímě řečeno ta prohlídka nebyla zas nějak zábavná, i když můžu říct, že jsem navštívil Severní Koreu (protože jsem tam skutečně byl a mám to i na fotce:)). Ale když si člověk uvědomí, co všechno tohle místo znamená, tak to není jen to o tom, zda je to zábava či nikoliv...
Pár fotek ZDE.
Malé budovy vepředu tvoří hranici a konají se v ních jednáni mezi Korejci. Velká budova v pozadí je už čistě severokorejská...
Já na Severokorejském území se severokorejským vojákem
2 komentáře:
No, tak to je teda tak zajímavé, až je to fakt smutný...fotka s těma rozdílnýma kanálama mluví asi za vše...připadá mi to jako dobrá hra dvou klluků,co se spolu nebaví, ale smutný je, že v tom jsou dva národy za nic nemohoucích lidí...Každopádně věřím - very good experience
jj, je to dost hrozný, když si uvědomíš, že pár politiků může způsobit něco tak hrozného...
Okomentovat