sobota 21. června 2008

A jsem doma...

Fang-yi:
Je až neuvěřitelné, jak moc rychle ten rok v Korei uběhl. Zažil jsem tak strašně moc věcí, že ani nejsem schopen je vyjmenovat a asi nikdo nepochopí to, jak o Korei díky všem těm zážitkům přemýšlím... Každému bych ze srdce přál podobnou zkušenost zažít, protože to je naprosto k nezaplacení:)

Každopádně jsem už doma a těším se až Vás všechny osobně potkám:)

neděle 8. června 2008

Jeju-Do

Tak zní oficiální název ostrovu, který leží těsně pod Jižní Koreou. Jelikož mi bylo několika lidmy doporučeno, že tento ostrov vidět musím, nezbylo mi nic jiného, než se tam podívat.
Půjčili jsme si s Fionou auto (jelikož letenky byly díky volnému dni vyprodané) a už ve středu navečer jsme se vydali na jih.
Jelikož jsme si auto půjčili i s navigací, nebyl vůbec žádný problém se kamkoliv dostat. I když byla navigace v Korejštině, naše znalosti byly dostačující na to, aby jsme zadali naši hledanou pozici – město Mokpo – a mohli vyrazit. Proč zrovna Mokpo? Je to jednoduché. Jeju je ostrov a tam se nedá dostat nijak jinak než lodí. No a ta loď kotví ve městě Mokpo, na jihozápadě Korei. Do Mokpa jsme se dostali až navečer a jelikož jsme byli rozhodnuti už předem, našli jsme motel a jednu noc přespali.
Ráno jsme měli docela hodně štěstí, jelikož jsme neměli nejmenší pon
ětí kdy taková loď odjíždí a vyrazili jsme celkem brzy. K přístavu jsme dorazili těsně před 9 a tak nějak na poslední chvíli jsme se nalodili. V podstatě jsme nastoupili a zavřeli za námi dveře.Cesta z Mokpa na Jeju-Do trvá asi necelých 5 hodin obrovskou lodí Queen Marry. Musím říct, že cesta tam bylo docela v pohodě, protože na lodi je restaurace, bar, obchůdky, televize, dá se jít na paluby a kochat se mořem, je tam možnost jít na internet či do herny atd... My většinu cestu strávili v restauraci a pak sledováním televize (Fiona spaním). Nicméně 5 hodin uběhlo nějak docela rychle a my se konečně dostali na ostrov. Do zamluveného hotelu jsme dorazili celkem rychle, protože je blíž k přístavu, než se na mapě zdálo. Jelikož jsme dorazili poměrně už ve večerních hodinách, rozhodli jsme se zajít hned na večeři. Nevím proč, ale ve čtvrtek bylo téměř všude zavřeno a tak jsme se museli smířit s McDonnalds. Další dny to bylo už lepší. Našli jsme podle průvodce obrovské trhy okolo centra, kde se nacházelo i spousta malých restaurací s korejským jídlem, a tak nebyl problém nějaké to chutné jídlo najít.
Za celý náš pobyt na Jeju jsme toho navštívili docela dost. Nejvíc mě asi zaujalo muzeum plyšových medvědů (Teedy Bear). Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale proč to nezkusit. K mému překvapení byly všechny exponáty udělaného do nějakého motivu. Medvědi byly navlečeni a upraveni do různých pozic jako třeba známé hvězdy – Marrylin Monroe, Elvis Prasley či Beatles, byli v různých situacích – první vstoupení člověka na měsíc, výjevy z různých událostí či příběhů – pád Berlínské zdi, první televizní studio, atd atd... K muzeu je připojená i obrovská zahrada, kde samozřejmě medvědi nechybí☺
Jedním z další zajímavostí byla obrovská botanická zahrada. Byla udělaná naprosto výborně. Rozdělení do několika částí týkajících se různých typů rostlinstava – kaktusy a sukulenty, deštný prales, tropické ovoce mají situované do obrovského (fakt obrovského) skleníků. Trošku jsem se bál, aby na všechno stačil foťák, protože těch úžasných rostlin bylo víc než hodně.
Mezi dalšími místy, které jsme navštívili byl národní Jeju park a hlavně hodně pláží. Upřímě řečeno pláže nic moc. Vlastně jsme narazili jen na jednu hezkou, což mě trošku mrzelo, protože jsem jich čekal víc, ale i tak to nebylo špatné☺

Fotky ZDE.

neděle 1. června 2008

Busan podruhé


Je to až neskutečné jak se člověk vrací na již známá místa. Tentokrát bylo tím místem město, které mě zaujalo naprosto nejvíc v minulém semestru. Město Busan.

Je to celkem velké, asi 3 miliony obyvatel, přístavní město na jihovývhodě Jižní Korei. Já se tam vydal s Fionou a to vlakem KTX. Chtěl jsem to zkusit už dlouho a konečně byl dobrý důvod. KTX jsou rychlovlaky jedoucí rychlostí okolo 300km/h.

Do Busanu jsme se dostali asi za 2 hodiny, a jelikož jsme již měli zarezervovaný hotel, vyrazili jsme rovnou ze vlakové stanice metrem na Haeunde pláž, kde náš hotel stál. Shodou okolností je to to samé místo, jako jsme byli v minulém semestru s Míšou, Mettem a Jeroenem. Hotel nám byl doporučen českýma klukama, kteří jsou tu na SNUT také, a kteří tam již byli. Jméno hotelu bylo sice dost zvláštní „Suger Hotel“, ale stál za to. Obrovská, asi metr a půl úhlopříčka, televize, počítač, klimatizace, koupelna s velkou masážní vanou a naprostý kousek od pláže. No, nebudeme si nic nalhávat, v ČR by jsme to nazvali hodinový hotelJ Jenže tady je to to nejlepší. Jsou nejlevnější, na nejlepších místech a s nejlepším vybavením. Míša by mi to mohla potvrdit, protože jsme v jednom takovém spali v Incheonu, když jsme čekali na její letadlo domů do Čech...

Každopádně na hotelu jsme moc dlouho nezůstávali a hned ještě večer jsme se vydali na pláž a na večeři. Na pláži jsme k našemu překvapení objevili jakýsi koncert, bohužel pro nás neznámeho zpěváka a tak jsme davem pouze prodrali a pokračovali někam dále, v podstatě vlastně jen najít něco k večeři.

Druhý den jsme šli už na jisto... nějak kolem oběda, když jsme se konečně vykopali z postele, jsme vyrazili do asi největšího mořského aquaria. Je přímo na pláži asi ve 2 patrech pod zemí. Nějak si neuvědomuji, že bych někdy v podobném aquáriu byl a tak mě to velice mile a hodně překvapilo. K vidění bylo snad vše, co by se tak nějak běžně v moři dalo potkat. Od malých jakýchsi rybiček, přes vetší a přes rostliny až k obrovskému prostoru se žřaloky, rejnoky a obrovskými, téměř až dokonale organizovanými houfy ryb. Bylo to o to krásnější, že tou největší nádrží probíhal tunel, takže se většina těch úžasných mořských stvoření dala pozorovat i zdola. Celá návštěva nám zabrala několik hodin, protože bylo pořád co pozorovat. Navečer jsme se vydali na druhou obrovskou, sousední pláž (kterou si teď za Boha nemůžu vzpomenout jméno), kde jsme se krásně prošli, podívali do slavného rybího marketu a po návratu domů se v jedné malé restauraci (která se vlastně stávala poze se stánku, kde paní prodávala korejské pochutiny a asi dvou stolečků), kde jsme si dali výborná Lamjon (v podstatě nudle s jakýmsi jemným kořením).

V neděli se nedalo už nic moc dělat, jelikož jsme se museli vrátit zpět do Seoulu a tak jsme vyrazili na vlak dřív, chytře si dali do úschovny naše věci a vydali se projít po jakémsi centru okolo toho nádraží.

Někdy po obědě sednout a na vlak a zpět do Soulu do Nowonu a zpět na koleje...

Fotky ZDE.