Letecký den v Brně

Návštěva z dalekého Taiwanu :)

Nevěřil bych tomu, ale stalo se. Fiona navštívila mě a mou rodinu doma v České Republice :)

Předcházelo tomu hafo moc věcí. Když jsem já jel s Míšou do Thaiska a na Taiwanu jsme přestupovali, nepotřebovali jsme krom pasu nic. Fiona potřebovala nesčetné množství dokumentů, aby vůbec mohla dostat vízum. Přijde mi to trošku nefér, že my ho nepotřebujeme a oni s tím mají tolik práce. Ale všechno to vyřizování za to stálo:)

V neděli večer dorazila po asi 15ti hodinách do Vídně na letiště Fiona. Trochu jsem si nebyl jistý, zda mě na letišti potká, přecijen jsme se neviděli víc jak 2 měsíce, ale poznala:) cestu domů téměř celou prospala, což se dá docela pochopit, vzhledem k tomu jak dlouho cestovala a jaký byl časový posun (-6 hodin oproti Taiwanu).

Doma na ni už čekala celá moje rodina. Upřímě řečeno to bylo tak trošku divné, protože nikdo nevěděl, co dělat - jazyková bariéra je strašný problém. Nicméně za těch několik dní se to zpravilo a Fiona celkem v pohodě zapadla :) Na celých 12 dní jsem měl naplánováno kde všude by jsme se chtěli podívat a ani 12 dní bohuže na vše nestačilo. Z toho kam jsme se podívali bych vypíchl asi Macochu, Třebíčské památky, Ladnicko-Valtický areál a asi hlavně Prahu.

Každopádně vše sice bylo zajímavé a pro ni jiné než v Asii, ale největší a nejzajímavější věc pro ni byla jabloň:) Jo, jabloň. Jablka sice zná, ale nikdy je neviděla na stromě. Díký tomu pro ni bylo asi nejzajímavější návštěva dědovy zahrady, kde je hodně druhů ovocných stromů:)

Doufám, že se jí u nás v naší malé, pro ni velké, zemi líbilo a třeba nás ještě někdy navštíví znova:)

Všechny fotky ZDE.

Míša už je doma...

A je to tady...:(
Míša mi odjíždí zpět domů do Čech a mě tady nechává samotného úplně napospas všemu korejskému.
Letadlo jí letělo až někdy okolo 2 hodiny odpolední, ale jelikož jsem věděl, že asi o hodinu dříve odlétá můj spolubydlící Kwan studovat do New Yorku, tak jsme se vydali na letiště už časně ráno. Přeprava byla docela zajímavá, protože jsme měli cca něco okolo 5 zavazadel (z toho asi 1 bylo moje:D). Největší problém byl nástup a výstup z autobusu.
Po odbavení zavazadel jsme ještě s Míšou, Kwanem a jeho kamarádem zašli na malou snídani do místního fastfoodu a pak už jsem je jen doprovodil k bráně do bezcelního prostoru, kam mě už nepustili.
S Míšou jsem mluvil už dnes ráno, když se vrátila v pořádku domů...
Bude se mi tady po Tobě stýskat Míšo!!!
Užij si to doma v Čechách a nezapoměň na to, co všechno jsi tady prožila...

Odletěla 17.ledna 2008 ve 13:50 seoulského času.

Jižní Korea začíná!!!

Tak jsem se konečně dočkal. Ten den, kdy odjíždím společně s Míšou (mou spolužačkou) do Korei nadešel.

Ani jsme nešli spát, protože jsme v 1 v noci (z úterý na středu) odjížděli do Vídně na letiště. Cesta celkem klidná, letiště ve Vídni jsme našli v pohodě, paní u odbavování jsme překecali a prošlo nám zavazadlo navíc i kytara:) V Paříži jsme byli za pár minut (cca hodinka a kousek). Na palubě jsme si samozřejmě dali sváču. V Paříži jsme měli hafo moc času na přestup, takže jsme si pořádně prošili letiště, navštívili jakousi kavárnu a netrpělivě čekali u brány číslo 53, která byla přecpaná Korejci k prasknutí. V letadle jsme naštěstí měli dobrá sedadla, takže pohodlí jsme z té nejnepohodlnější třídy měli nejlepší;) Trošku vznikl problém s kytarou, která se nikam nevešla a nebylo ji kam schovat či uchytit. Z ničeho nic se ale objevila nová letuška, která mistrně mou kytarku zasadila kamsi do nějaké díry která vznikla otevřením pravděpodobně tajných dveří (ostatní letušky a stevardi jen netušícně koukali). Nicméně odlet byl také v pohodě. Po chvilce letu přišel na řadu oběd (dost dobře přecpaný podnos), který jsem zblajzl v mžiku, neboť byl výborný (a já měl celkem hlad). V ten moment začala být cesta trošku nudná. Když jsme byli cca nad Moskvou, začalo se stmívat a velkou část letu jsme absolvovali v noci. Bohužel zas tak pohodlné to nebylo, takže jsem nezamhouřil oko ani na chvilku. Většinu cesty jsem strávil popíjením všechnmožných nealkoholických nápojů, které byly v baru zdarma a sledováním nekonečněkrát se opakujících několika kreslených seriálů. Podle toho to taky nad ránem vypadalo - každou chvilku jsem okupoval záchod, protože můj močák, jak jsem zjistil, skutečně není nafukovací. No, abych se vrátil k cestě. Do Soulu jsme dorazili o něco později (cca 20min). Někde jsme se museli minout s Ho Joonem (kamarádem, který tam na nás měl čekat), takže začala panika. "Žádný problém to není", říkám si a vytahuji mobil, protože na něj přeci mám číslo, tak mu zavolám. A hle, mobil nefunguje. Takže až někdy pojedete do Jižní Korei, mobil nechte doma - nebude tady pracovat (i když operátor vám řekne, že tam roaming je, ale už neřekne, že používají síť, kterou naše mobuly nezvládají). Tak tedy vyměním peníze - vyměnil jsem asi 300USD a dostal jsem neuvěřitelných cca 250 000 korejských Wonů:D No balík peněz je to naprosto dokonalej, ale má to háček. I kdybych si vyměnil peníze za milion wonů, tak se s papírovýma 10000wonama z telefoní budky nedovolám, protože ta je na mince, které samozřejmě na směnárně vůbec nevedou. Naštěstí nám milá slečna na informacích poradila, že ve druhém patře je internetová kavárna, tak jsme alespoň poslali SMS domů, že jsem skutečně dorazili v pořádku. Úplnou náhodou jsem zahlédl Ho Joona, jak také zmateně pobíhá po terminálu a hledá nás...nakonec jsme se šťastně setkali. Do jeho domu jsme dorazili autobusem. Dnešní noc strávíme u něho. Zítra se pravděpodobně přestěhujeme na koleje, kde budeme trávit příští měsíce. Odpoledne jsem si ještě udělali malou procházku Suwonem (koukli jsme se i na naši budoucí univerzitu), zašli jsme do korejské restaurace něco zblajznout a teď už konečně spát...

Prvni kontakt s Ruskem:)

Prestup v Kyjeve jsme zvladli naprsoto bravurne:) Z letadla nas nahnali do jakehosi futuristicky vypadajiciho autobusu, ktery nas dovezl na terminal "B". Jelikoz jsme nemeli moc casu na prestup (nebo lepe receno na prohlednuti letiste), tak jsme si akorat odskocili a vyrazili jsme na druhe letadlo. Zajimave bylo to, ze nas autobusem odvezli k sousednimu letadlu vzdalenem od naseho prvniho cca 30m. No ale nastesti jsme si polepsili (novejsi model;)). Abych pravdu rekl, tak celou cestu jsme projedli a propili. Cestou do Kyjeva jsme dostali jidlo a hafo piti, takze jsme se jen cpali a z Kyjeva do Moskvy, ac byl let kratsi dostali jsme o neco vetsi porci jidla, takze pohodicka:). V Moskve jsme pristali cca o pul 5 odpoledne Moskevskeho casu (tj. o 2 hodiny vic, nez je v cR).Na letisti, kde byl drobny problem s nejakym formularem ktery jsme museli vyplnit (bohuzel jim formulare dosly a museli jsme cekat, nez dovezou nove), nas uz cekal pan Baraban (taќka moji vyborne kamaradky Sasi;)). Cestou "domu" jsme se ruzne bavili o tom, jaka byla cesta a podobne a hlavne jsme se s brachem nestacili divit tomu, jak se v Rusku jezdi. Hned po odjezdu z letiste jsme se dostali na neco jako je dalnice, kde se uplne v klidu proti nam v protismeru vyritilo auto, ktere s ledovym klidem odbocilo do dalsi jednosmerky (to me naprosto dostalo...). Ale nestacil jsem se z toho vzpamatovat a nastal dalsi sok - kolona. Ale ne jen tak obycejna na jakou jsem zvykly z Prahy nebo v podstate jakehokoliv vetsiho mesta. Tady i kdyz je dalnice 4 prouda vubec neznamena, ze jsou plne 4 pruhy, ale znamena to, ze kdyz se vedle sebe vejde treba 8 aut, tak proc ne. A pokud se da jet v podstate prikopem, tak i to je mozne (no v podstate prikop tvoril dalci "jizdni pruh"). Prejizdeni z "pruhu" do "pruhu" probiha co nejrychleji to je mozne a tak, aby na me zatroubil co nejmensi pocet kolemjedoucich. Taky mi unikla funkce znacky "STOP" ci nekterych semafуru. Na cervenou sice vsichni stali, ale asi v pulce kzizovatky a tak cca 30 vterin pred zmenou barvy se uz vsichni zacali rozjizet. A to, ze stojite v pruhu, ktery je oznacen jako, ze jede rovne, tak vubec neznamena, ze nemuzete odbocit v pravo nebo v levo... A co chodci? Prijde mi to jako ruska ruleta. Chodec na prechodu (vlastne vubec nevim nevim, proc pisu na prechodu, protoze je naprosto jedno, kde se chodec naleza) je v naprostem nebezpeci i kdyz ma zelenou. Proste plati pravidlo "Silnejsi vyhrava". Ale na druhou stranu to vsem asi vyhovuje, protoze tak jezni naprosto kazdy:)Doma jsme si dali jen caj a nejake toasty a vyrazili jsme autem do mesta. Pan Baraban s nami objel snad cele mesto (jeli jsme nekolik hodin). Naprosto me to uchvatilo. Vsude to vypada jakobyste vubec nevyjeli z centra a nechapu, jak si uzeme projit Moskvu za 9 dni...je to nemozne.Nazpet jsme prijeli naprosto vycerpani, takze uz jen horka sprcha, neco napit, vycisti zuby a spat...

Velká cesta do Moskvy - Letiště Praha Ruzyně

Tak je to tady. Konečně jsme se s bráchem dočkali:) Zrovna jsme na letišti v Praze, už jsme bez kufrů a netrpělivě čekáme, kdy nás vpustí do letadla. Naše cesta bude trvat několik hodin - přestupujeme v Kyjevě (nevím, jestli se píše "i" nebo "y". Na letence je napsáno "i", ale v googlu to najde i "y";)). Snad se nám podaří poslat i nějakou zprávu z Kieva:)

38.den (neděle 6.8.2006)

...bohužel ve 3 ráno se jakýsi zaměstnanec letiště rozhodl, že tenhle vozík potřebuje. To mě pěkně dožralo a rozhodl jsem se vstávat. Okolo 5 se začali lidé ze sedaček zvedat a stavět do fronty na odbavení - vhodná příležitost k zabavení jedné sedačky. Obložil jsem se svými kufry na které jsem se tak trochu položil a usnul jsem na další asi 3 hodiny:)
Sice to nebylo nic moc, ale lepší než nic. Chtěl jsem se zbavit co nejrychleji zavazadel (měl jsem 2 velké kufry a malý batoh). Byl jsem ale ve špatné budově. Tak jsem se zeptal jakési slečny, která organizovala ten obrovský chaos, který tam byl a ona mi řekla, že to prý je jednoduché. Že prý musím jen přes ulici, kde jsou mezistátní lety. Vyrazím a zjišťuji, že je to pravda. Bohužel zřejmě netušila, kde je Česká republika a Praha, protože z budovy naproti létaly letadla jen do Mexika. Byl jsem tedy poslán do jiné budovy. Tak proč ne. Dorazím tam, vystojím si frontu a další "milá" slečna mi oznámila, že jsem tam moc brzy. Prý až 6 hodin před odletem. OK a jen se zeptám jestli jsem teda správně. Zkontrolovala mi letenku, řekla že jo a bylo to... Nějaký turista mi poradil, že na terminálu 4 je hodně obchodů a restaurací. Jelikož jsem měl velký hlad a nějaké poukazy na jídlo, a jelikož bylo už asi 10 hodin a já pořád nesnídal, zastavil jsem se v terminálu 4 k McDonaldovi na snídani. Všechno bylo s vajíčkem...ale docela dobré:) Bohužel z letiště jsem vypadnout nemohl, protože s těmi zavazadly se to nedalo. Docela mě to mrzí, protože jsem se do New Yorku chtěl vždycky podívat. Ale na druhou stranu jsem byl docela unaven. Zaplul jsem do jakéhosi prostoru, kde byli sedačky a vyzkoušel jsem, jestli je na tom letišti bezdrátový internet. BYL!!! První dobrá zpráva, už jsem se nemusel nudit:) Po chvilce se za mnou zastavila jakási černoška z Afriky, prý jestli mi jde internet a jak, tak jsem jí to vysvětlil a zakecali jsme se. Docela příjemná paní. Byla to učitelka angličtiny, která byla ve státech na nějakém kurzu. Během asi 2 hodin se k nám přidalo dalších asi 5 lidí a vypadalo to trochu jako v internetové kavárně:)
Je 6 hodin před odletem a já se vyrážím zbavit zavazadel... Zpátky do terminálu 3, znovu jsem si vystál frontu, slečna mi zvážila zavazadla, začíná se připravovat na letenku a v tom se zarazí a říká, že jsem zase špatně (i když několik hodin před tím mi jasně tvrdila, že jsem správně, ale bohužel). Poslala mě zpátky na 4 terminál a tam se prý mám zeptat. Jedu tam, najdu místo, kde se budu odbavovat, ale bohužel prý jen 2 hodiny před odletem. Takže znovu na internet a další čekání. O půl 4 jsem se konečně zbavil zavazadel:) Obrovská úleva. Už se o ně nemusím starat! Pak už jsem si jen zašel na druhé jídlo, které jsem měl taktéž proplacené a hurá do letadla. Rozloučil jsem se s mými novými přáteli z letiště a vydal jsem se na můj poslední let...

37.den (sobota 5.8.2006) - odlet

V 1:25pm - odlet letadla do New Yorku, kde jsem měl přestoupit na let do Prahy. Bohužel, nestalo se...

Na letišti nám několikrát oznámili, že letadlo má zpoždění a hned jak opraví jakousi závadu, že poletíme. Po asi 2 hodinách tohoto oznamování řekli, že let byl zrušen. No co už se dá dělat. Nabídli mi ubytování na jednu noc v Miami a druhý den bych mohl letět tím stejným spojem. Jelikož z New Yorku mi letadlo mělo odlétat asi v 5:45 večer, zeptal jsem se slečny od té dopravní společnosti, jetli bych tu noc nemohl strávit namísto v Miami v New Yorku, abych měl celou neděli na New York. Ona byla moc ochotná a let do New Yorku mi zařídila ještě na sobotu večer. Bohužel mi nemohla zajistit ubytování, protože to se musí zajistit na místním letišti. Řekl jsem si, že by to nemělo vůbec vadit. Když jsou tak milí v Miami, proč by nebyli tak milí i v New Yorku. Chyba! V New Yorku jsem narazil na samé blby... Slečna od této společnosti se mi snažila vnutit to, že v celém New Yorku mi nemůže zajistit ubytování, protože je všude plno - to se mi zdá nemožné. Jediné, co udělala bylo to, že mi zajistila transfér do druhého New Yorského letiště a dala mi 2 poukazy na jídlo. Nezbývalo mi nic jiného, než tedy přejet do druhého letiště a tam přespat. Zavolala mi taxi, já nasedl a na koho jsem nenarazil...další blb. Řidič se rozhodl, že jako turistu mě oškube. Prý, že tip (spropitné) budu platit já a že to bude dělat asi 20 dolarů... To mě docela vytočilo a začal jsem dělat taky blbýho, že nevím, co to "tip" je a že všechno má platit ta dopravní společnost a že nemám u sebe žádné peníze a podobně. No naštěstí jsem ho nějak ukecal a nasranej mě vyložil na mezinárodním letišti JFK. Tam jsem vlezl do první budovy a jelikož všechny sedadla byla obsazená, našel jsem si jakýsi větší vozík, kde jsem se pokusil vyspat (byla asi 1 hodiny v noci)...