Závěrečná zpráva z Korei

Jedním z úkolů výměnných studentů na ČVUT je povinost po příjezdu ze zahraniční stáže napsat krátkou zprávu o tom daném pobytu. Já jsem nebyl vyjímka a zprávu jsem taktéž napsal a tady se s Vámi o ni chci podělit (jinak bude taktéž k nalezení na stránkách ČVUT):

Korea

Ajou University VS Seoul National University of Technology (SNUT)

Jeden rok, dva semestry, dvě univerzity. Toť moje bilance v posledním roce mého života. O to zajímvější, že obě univerzity se nachází na Korejském poloostrově v zemi zvané Jižní Korea.

Nejprve pár slov o Korei

Korea je země, která je o něco málo větší než Česká Republika, ale žije tam 6x víc lidí. Korea, možná lépe řečeno Korejci, jsou velice přátelští a velice upřímní. Atmosféra v Korei se velice těžko popisuje. Po mém návratu jsem si všiml toho, že v Korei na mě nepůsobil téměř žádný stres. Po mém návratu domů jsem si všiml toho, že aniž bych musel něco udělat, či mě tlačil nějaký termín čehokoliv, stres je tu cítit všude, nevím proč, ale sálá tu ze všech. Korejci jsou tak nějak víc uklidněnější...

Korea má také své slabé stránky. Jednou z nich (asi tou největší) je jídlo.  3x denně rýže (a to bezesrandy). Na snídani, na oběd i na večeři je rýže a kimchi (dalo by se přirovnat k zelí naloženému do čili) a jednou za týden či 14 dní jsou nudle...haha. Ale i na to se dá docela zvyknoutJ V blízkosti obou univerzit se dá najíst i více po Evropsku (pizza, špagety, steak, kuře ...). Na druhou stranu mi teď ta rýže (tea spíš celá korejská kuchyně) snad i trošku chybíJ

Každý, kdo se dozví, že jsem byl v Korei na 2 univerzitách mě položí otázku: „A která univerzita byla lepší?“. Bohužel na to se nedá nijak uspokojivě odpovědět. Každá z nich má svá pro i proti a ty se teď tady pokusím nějak srozumitelně popsat.

Ajou Univerzity

Menší univerzita (necelých10000 studentů) ve městě Suwon, ležícím asi 50km od centra Seoulu. Město Suwon má něco málo přes milion obyvatel, takže něco jako Praha, ale svou rozlouho se praze nevyrovná (je mnohem menší). Já osobně bych Suwon přirovnal k takovému většímu předměstí 20ti milionovému Seoulu. Do Suwonu je dokonce dovedena jedna z linek Seoulského metra (stanice Suwon station), což docela zjednodušuje spojení s obří metropolí. Nicméně univerzita Ajou je od stanice metra vzdálená asi 20minut autobusem a metrem to pak do Soulu vyjde na dalších alespoň 40 minut. Proto bych všem budoucím studentům Ajou Unversity doporučoval použít jeden z autobusů zastavujících přímo před kampusem univerzity, které jedou kousek od centra Seoulu a dá se tam dostat asi za hodinu za příjemnou cenu 1200 wonů (kurz je těžko přepočítávat, jelikož za mého pobytu se změnil z 20Kč za 1000wonů na 15Kč za 1000wonů, což už je změna dost veliká).

Univerzita (lépe řečeno kampus celé univerzity) je umístěn na severu města, hned vedle obřího stadionu postavého před několika lety pro fotbalové mistrovství světa. Kampus obsahuje od běžných budov univerzity přes nemocnici, poštu, holiče až po nějaký malý obchůdek s jídlem. Kampus není nikterak obrovský, ale velice příjemný. Všude blízko, což je docela výhoda a do blízkého okolí plného hospůdek, zapadlých restaurací či nějakých trhů to není vůbec daleko.

Jak jsem již psal, univerzita má něco okolo 10000 studetů a z toho okolo sta jsou studenti mezinárodní. Ajou má již docela dlouhou zkušenost s výměnnými programi a musím uznat, že všechny akce pro nás připravené byly připravéné velice dobře. Mezinárodní kancelář všechny studenty o všem informovala výhradně přes E-Maily a když někdo potřeboval s čímkoliv pomoci, nikdy nikoho neodmítli. Během celého semestru nám bylo zařízeno několik výletů, které všechny stály za to a pokud tam někdo pojede, tak je všechny vřele doporučuji, byl pořádán mzinárodní den, kde studenti jakýmkoliv způsobem (hlavně však jídlem) prezentovali svou zemi a v neposlední ředě jsme měli možnost si i vyzkoušet například vaření některých tradičních korejských jídel.

Co se týče výuky, musím uznat, že snad všicni profesoři (usuzuji pouze z profesorů, které jsem měl já) jsou velice příjemní, umí velice dobře anglicky (univerzita se chlubí tím, že každý znich studoval v anglicky mluvící zemi) a když student potřebuje s něčím pomoci, vždy se pokusí udělat maximum.

Všechny bych předem chtěl upozornit, že se může naprosto klidně stát, že v den vašeho odletu může být změněna nabídka předmětů. Mě osobně se to stalo a tak trochu mi to zkomplikovalo situaci (naštěstí mi na ČVUT vyšli vstříc a nějak velký problém by to být neměl). Tento prblém mají obě univerzity na kterých jsem byl. Těžko popsat proč, je to korejskou kulturou, a to pochopíte, až jsem dorazíteJ

Seoul National Univerzity of Technology

Univerzita, svou velikostí (hlavně tedy počtem studentů) připomínající ČVUT – okolo 20000 studentů, leží na severovýchodě Seoulu. Výše jsem psal, že Seoul má okolo 20ti milionů obyvatel. Je těžké to odhadovat. Z různých zdrojů můžete dostat různá data. Počet obyvatelů se pohybuje od 12ti do 25ti milionů a to v závislosti na to, jak moc se započítávají všechna předměstí (jen pro zajímavost, nejdelší trasa Seoulského metra měří cca 195km, takže kam až vlastně to předměstí sahá?). Kousek od kampusu jsou dvě zastávky metra (Hagye a Gongnam), kterými se dá za pár minut dostat do „centra“ Seoulu. Každopádně Seoul je město, které mě naprosto oslovilo svou velikostí, vzdušností a možnostmi, které nabízíJ

Kampus je o poznání větší než kampus Ajou, ale dle mého názoru je také takový víc otevřenější. O víkendech nebo v odpoledních hodinách slunečných dnů potkáte v kampusu nejen studenty a profesory, ale také rodiče s dětmi či procházející se seniory. Kampus SNUT připomíná více nějaký velký park, kde se dá strávit příjemně čas. Na druhou stranu se občas musí počítat s tím, že z kolejí do vzdálenější budovy to na hodinu může trvat pěšky i 10-15 minut (ale to považuji za příjemnou procházkuJ).

SNUT má velice krátkou mezinárodní historii. Vlastně jsou pouze 2 roky. Co z toho vyplívá? V mém semestru zde bylo 8 zahraničních studentů (4 Češi a 4 Taiwanci). K tomu zde bylo i několik dalších tudentů jiné, než korejské národnosti, a to studenti, kteří přijeli studovat celé 5ti leté studium (celkem nás nekorejců bylo asi 17, ale běloši, jen my 4 Češi). Těžko říct, co je lepší. V prvním semestru to bylo víc mezinárodní, ale druhý semestr jsem si užil asi víc po Asijsku a víc si užil tu pravou Koreu.

Většina předmětů v Angličtině je se studentama programu UNN (program mezi SNUT a jednou univerzitou v Anglii). Vše je vyučováno v Angličtině a profesoři jsou taktéž výborní. Ve srovnání s Ajou mi SNUT přijde více technické.

A co na závěr?

Jak tedy tyto dvě univerzity rovnat? Stále nevím. Nejde to. Pro mě byla každá z univerzit naprosto originální a nezapomenutelná. Kdo si chce užít víc mezinárodní život, tomu bych doporučil Ajou, kdo chce nasát tu pravou korejskou atmosféru, doporučuji SNUT.

Mě se díky ČVUT podařilo zažít něco naprosto bezkonkurenčtě úžasného. Strávit rok na těchto dvou univerzitách bylo to nejlepší, co mě kdy potkalo. Změnilo mě to? Ano hodně a jsem přesvědčen, že to změní i každého, kdo tam odcestuje po mě. Já si Koreu zamiloval a kdyby mi někdo zavolal a zeptal se „Hele Kubo, Tobě se tam tak líbilo, nechceš tam ještě jeden rok odstudovat?“, neváhal bych ani vteřinu...

Kontakt

Pokud by kdokoliv měl měl zájem o jakékoliv informace ať už o Korei jako takové či o univerzitách, můžete mě kontaktovat zde:

ICQ – 98569910

MSN – jakudo@centrum.cz (pozor, toto je pouze MSN, nikoliv E-Mail!)

Skype – j.dobes

Nebo navštivte www.jakudo.blogspot.com , kde je popsán celý rok mnou v Korei strávený.

 

Jsem naprosto přesvědčen, že komukoliv z vás se bude v Korei velice líbit~~^^

 

Jakub 야쿱 Dobeš

Univerzitní festival

Nevím proč, nevím jak a nevím kdo může za to, že se tady prostě uspořádal festival, ale každopádně jsem nebyl proti:)
Ve čtvrte a pátek se prostě slavilo, ať už to bylo cokoliv. Hodně různých skupit tu mělo své stánky, ať už jsme to byli my, zahraniční studenti, nebo studenti různých fakult a klubů. Náš stánek prodával banány na špejli v čokoládě a ledový čaj, který výtečně přišel vhod, poněvač bylo naprosto krásné počasí.
Když jsem se šel s pár lidma porozhlédnout kolem, tak jsme došli ke stánku s hafo moc oblečením a malým molem. Oni hned na mě, že to musím zkusit a že můžu něco vyhrát. A tak proč ne:) Princip byl v tom, že oni na mě navlekli nějaké oblečení (dle jejich vkusu) a já se musel nechat párkrát vyfotit. Fotky se pak vystavili a kolemjdoucí je hodnotili nálepkami (Čím víc nálepek každý dostal, tím líp;)). No a tak jsem získal 2. místo:) První byla jakási Korejská slečna, se kterou jsem prostě neměl šanci soutěžit:P No ale "vydělal" jsem si svých prvních 50000....wonů:D za modeling:D
Večer jsme s partou lidí šli na fotbalové hřiště, kde bylo pódium, hráli tam různé kapely a okolo hřiště byly rozestavěny různé stánky (od různých fakult atd..), kde se tak nějak hromadně pilo a občas i trošku jedlo.
Co na to říct. Korejci si taky umí užívat;) Hlavně, když je Soju....:D

Na obrázku jsem já s Darrenem a Ivy v oblečení, které na nás navlekli:)

Fotky ZDE.

63 Building

Proč zrovna "63"? Někdo by si mohl myslet, že je to výška budovy v metrech... nee, není to mu tak, je to počet pater nejvyžšího mrakodrapu tady v Seoulu. A jelikož je v 60. patře rozhledna s kavárnou a v několika patrech pod tím spousta restaurací, rozhodli jsme se tam s Fionou zajít. Mým spolubydlem Chi-Hunem mi bylo doporučeno, že je to velice krásné v noci a tak jsme se k této budově vydali později.
Kdo mě zná, tak ví, že mám docela strach z výšek a když jsme vyjížděli na výhlídku (v 60. patře) výtahem, který je prosklený a jede na obvodu budovy, takže je vidět výška, do které stoupáte...no necítil jsem se zrovna nejlépe. Stále to ale nebylo to nejhorší. V jednom místě vyhlídky je krásně udělaná podlaha ze skla a je vidět až úplně, ale úplně dolů a tam jsem se cítil fakt hodně mizerně (všichni okolo z toho měli docela srandu:P). Nicméně výhlídka to byla naprosto úžasná. Jelikož je 63Building na břehu řeky Han (obrovská řeka, která Seoulem protéká), tak byl výhlen naprosto nádherný. Vše okolo řeky svítilo, všechny výškové budovy jsou jrůznými způsoby nasvícené, zkrátka pohled k nezaplacení:)
Když jsme si vše prohlédli, sjeli jsme do 59. patra, kde je luxusní restaurace v západním stylu a jelikož jsme v menze na kolejích nestihli večeři, tak jsme se tu pěkně nadlábli:)
Jedinné, co jsme nějak nevychytali byl čas, na který jsme zapoměli. Na koleje jsme dorazili asi v 0:30 s tím, že koleje se o půlnoci zavírají. Naštěstí jsme se dovnitř jakýmsi způsobem dostali, takže vše v pořádku:)

Fotky ZDE.

Zajímavější návštěva, než jsem si představoval

Před pár týdny se mi na mail ozval jakýsí pan Jiří, že pojede do Korei na pár dní, má rád focení a požádal mě, zda bych mu mohl ukázat nějaká pěkná místa, kde by mohl pořídit pár pěkných fotek. Velice mě potěšilo, že se vůbec takto někdo ozve a tak jsem souhlasil, že to nějak vymyslím a čas si udělám.
Někdy ve středu navečer mi zvoní telefon, číslo neznám, ale rozeznávám českou předvolbu. Zvedám a tam se ozývá český hlas "Čau Jakube, tady Jiří Kolbaba, teď jsem dorazil na letiště v Seoulu, budeš mít na mě někdy čas?". Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než mi došlo, kdože mi to volá. Ano, ten člověk z E-Mailu (stále jsem netušil, kdo to je). Nicméně jsme se domluvili na čtvrtek, protože jsem měl naprosto prázdný den.
Ve čtvrtek jsme se sešli na smluvené zastávce (poznat se nebylo těžké, neboť čekající nekorejec se tady moc nevidí) a vyrazili jsme po krásách Suwonu a Seoulu (narazili jsme na pár zajímavých akcí, o kterých jsem před tím ani nevěděl a vše Vám ukážu na fotkách, které přidám později). Během povídání si s Jiřím jsem se dozvěděl, že to je světoznámý a světaznalý fotograf a cestovatel, který už ve světě nějaké jméno má (jak jsem se později také dočetl na internetu;)). Je to člověk, který pořádá výstavy fotografií po celém světě, fotí pro různé země, potkal se s Dalajlámou, zná se s Václavem Havlem, Bolkem Polívkou, Jiřím Krampolem a dalšími. Je to člověk, který svět procestoval skrz na skrz a umí o tom velice pěkně povídat (čekal bych, že se bude vychloubat, ale jeho povídání bylo spíš jak když Vám někdo vypráví napínavé příběhy). Každopádně musím uznat, že někoho takového jsem nečekal. Strávili jsme spolu celý den, slyšel jsem spoustu zážitků, povzbudil mě v cestování, dostal jsem rady, jak zlepšit své fotografie a nasadil mi brouka do hlavy (v budoucnu si koupím lepší foťák a začnu se focení asi věnovat víc, poněvač to, co jsem viděl za jeho fotky je něco neskutečně krásného a také bych jednou chtěl takto fotit;)).
Jakmile přidá na své stránky fotky z Korei, tak jich tu s jeho svolením pár zveřejním:)

Určitě navštivte jeho stránky www.theworld.cz

Delegáti a olympijská pochodeň

Ještě v neděli ráno jsem si myslel, že bude jen nudná neděle, kdy tak nějak nebudu nic moc dělat. Mýlil jsem se a neděle byla jedna z nejzajímavějších:)

Minulý týden, když jsem se vracel domů z divadelního představení hry "JUMP", jsem v metru potkal skupinku profesorů z různých univerzit v Seoulu (profesoři nekorejci). Nějak jsme se dali do řeči a pak mě pozvali tuto neděli na oběd. Řekl jsem si, proč ne, získám kontakty, zabiju tím kus neděle a ještě budu moct pokecat s novými zajímavými lidmi. Co mě ale dostalo byl fakt, že to není oběd jen tak nějaký, ale že mají jakousi velkou zahradní párty, ne které bylo pozváno několik delegátů různých zemí, hodně profesorů a lidí, kteří něco znamenají. O to to bylo zajímvější, že jsem neměl problém se s nimi bavit o čemkoliv - o problémech mezi Čínou, Tibetem a k tomu Olumpijských hrách, o politice USA a jejich radarech,... Velice příjemné poledne s ještě lepším jídlem (oni si umí holt vybrat dobré jídlo;)).
Asi ve 3 jsme končili a já se vydal na cestu domů. Dojdu ke vstupu do metra a vidím, jak předemnou někam jde skupinka Číňanů s vlajkami, nálepkami a vypadají tak nějak vesele. Musel jsem prostě vědět, kam jdou a co mají za lubem. Ale ono to gradovalo, další skupinka Číňanů, další vlajky a další a další, chvilku mě napadla otázka, zda se Číňani už nevešli do Číny a nestěhují se hromadně do Jižní Korei, což jsem hned zavrhl, protože Jižní Korea je pro ně dost malá, nakonec mi nezbylo nic jiného než se zepat.
Jelikož jsem světa znalý, pozdravil jsem čínsky "Ni Hao". V ten moment na mě všichni spustili čínsky, tak jsem musel vysvětlit, že čínsky umím jen pár věcí;). Každopádně mě vysvětlili, že tou ulicí, kde jse zrovna stáli poběží olympijská pochodeň. A to se prostě vidět musí! Okamžitě jsem dostal nálepku čínské vlajky na mikinu a jednu ve tvaru srdíčka na tvář, do ruky mi vrazili čínskou vlajku a šel jsem s nimi:) 4 hodiny jsme čekali, než se ten louda s tou pochodní připloužil, ale stálo to za to. S Číňanama byla docela sranda, hlavně, když se se mnou chtěli všichni fotit:D (doufám, že jak slíbili, tak fotky pošlou). Lépe strávené dopoledne si nemůžu představit:)

Všechny fotky ZDE.

Nakonec videa ze samotného doběhu a předání pochodně:

Chidren's Grand Park

Dnes naše univerzita slaví jakési výročí a díky tomu bylo vyhlášeno volno na celý den:) Toho jsme my, zahraniční studenti využili a jeli se podívat ve společnosti několika buddíků do Children's Grand Parku. Cože to ten Children's Grand Park je? Když bych to jednoduše přeložil, tak to bude něco jako "Hlavní dětský park". No a když se to tak vezme kolem a kolem, tak to docela sedí. Je to obrovský park na zastávce metra nesoucí stejné jméno a je vždy plný dětí. Pojem plný je myšlen do slova a do písmene. Chodí tam školky z celého obrovského okolí. Jednotlivé školky jdou poznat podle odlišných stejnobarevných teplákovek či čehokoliv jiného podobného. Park je velice krásný a docela zajímavé je, že je v něm umístěno několik výběhů se zvířaty (taková menší ZOO). Pro děti jak stvořené. Děti se tam vyblbly, malovali zvířata, hráli různé hry a docela často nás anglicky zdravili...:) Prostě krásně strávené dopoledne volného dne.

Všechny fotky ZDE.

Historie českého piva

Před pár dny mi Martin Vlnas (zdravím Martine;)) poslal zprávu, že pokud chci na jakousi ochutnávka piva, ať mu pošlu mail. Sice pivo nepiji, ale proč ne, řekl jsem si. Adresu jsem mu poslal a pár dní na to mi z českého velvyslanectví došla pozvánka na výstavu o historii českého piva a s tím spojený raut a samozřejmě ochutnávka několika druhů piva. Jelikož se v Seoulu nachází hospůdka Castle Praha, která je zmenšenou kopií staroměstké radnice s orlojem (funkčním) a kde český sládek vaří české pivo, nemohla se tato akce snad ani konat jinde než zde (asi týden před tím jsme zde s několika přáteli měli slučku čechů v Korei). Když jsem asi v 6 večer dorazil, byl jsem překvapen účastí. Kromě Čechů tam byli zástupci Slovenska, Finska, Korei a určitě i jiných zemí, všichni velice dobře oblečeni, až jsem si přpadal trošku divně (jen v riflích a košili). Nějak jsem nečekal, že to je až tak oficiální, ale jakmile skončila "přednáška" o historii, všichni se odebrali do spodního patra, kde bylo jídlo a pivo, a kde jsem si všiml, že všichni jsou si naprosto rovni:D Nahrnout se do fronty a vychutnávat úžasné chutě českého pivečka, prokládané chutěmi klobásek, kuřátek a kupodivu i jakéhosi cukroví:) Jelikož nejsem pivař a pivo skutečně nepiju, nemohu posoudit jeho chuť, ale podle obličejů a zájmu přítomných typuji, že pivo bylo výborné:)

Děkuji ambasádě za pozvání:)

Všechny fotky ZDE.

Tradiční Korea

Minulý víkend se nám v Korei udělalo krásné počasí, a tak jsem si řekl, že se toho musí využít. Mým kanadským kamarádem Kaithem jsem byl upozorněn na zajímavou akci. V Seoulu, poblíž zábavního parku Lotte World je totiž malé pódium, aréna, či jak to nazvat, kde každý víkend budou vystoupení tradičního korejského umění. Bohužel na internetu nebylo jasné, zda to začíná sobotou nebo nedělí, tak jsem se tam pro jistotu vydal už v sobotu. Naneštěstí to začínalo až v neděli:) Nicméně mě to nijak nemohlo vadit, protože počasí bylo víc než nádherné a v přilehlé části tohoto prostoru je nádherný park, takže jsem si ho alespoň mohl v klidu projít, pročistit hlavu, a užít si toho nádherného počasí:)
V neděli mi to nedalo a vydal jsem se na to samé místo znovu. Tentokrát se představení už konalo a nemělo to nejmenší chybu! Hlavně z vystoupení 2 skupin bubeníků jsem byl naprosto unešen a téměř celou dobu, kdy hráli mi běhal mráz po zádech. Škoda, že video nemůže zachytit tu pravou hudbu, která tam zněla. Ale snad i tak vám videa trošku přiblíží, jaké to bylo. Kromě již zmíněných bubeníků se během asi 2 hodin představili ještě tanečnice, zpěvačky, zvláštní hudebníci, kteří měli na čepicích přivázané dlouhé stuhy a během jejich hraní pomocí všelijakého motání hlavy vytvářeli různé stuhové obrazce...velice působivé. Jelikož na mě tohle představení zapůsobilo velice moc, pravděpodobně ho navštívím ještě alespoň jednou (mělo by to být pokaždé jiné, tak jsem zvědav).

Odkaz na fotky ze soboty ZDE.
Odkaz na fotky z neděle ZDE.

Propagace voleb do korejského parlamentu

V posledních dnech tady finišují kampaně politiků kandidujících do parlamentu. Ve středu bude dokonce kvůli volbám svátek, aby všichni mohli k volbám. Já osobně jsem měl pouze to štěstí vidět jen pojízdná auta s propagujícím se politikem, mraky slečen a paní na různých zastávkách metra propagující svého politika, ale to, co se podařilo natočit mému kamarádu Michalovi (zdravím Michale) mě docela dostalo. Několik tančících propagátorek zachyceno Michalovou kamerou. Určitě to stojí za zkouknutí.

Bowling

Včera jsem zjistil, jak moc jsou Asiati vášnivými hráči čehokoliv...
Zašli jsme totiž s naší partou na nedaleký bowling, kde jsme odehráli asi 3 hry na čtyřech kurtech a co se během her dělo, jsem se nestačil divit. Když si představím, jak hrajeme bowling u nás doma, tak je jasné, že při každém sebemenším úspěchu máme radost, ale to co probíhalo tady hraničí s oslavami vítězství na Olympijských hrách:D Oslavovala se snad každá poražená kuželka, ale ne stylem, že si řeknete "Tsara esa!" (korejsky), "Tada hao!" (Čínsky) nebo prostě hezky po česku "Jsem sakra dobrej!", ale tak nějak kolektivně se začali poplácávat, gratulovat si atd...
Každopádně akce výborná a za dobrou cenu (mnohem levnější než u nás. 1 hra na jedné dráze cca 30Kč).
Po bowlingu, jelikož jsme v menze samozřejmě nestihli večeři, jsme zašli nejprve do pizzerie (kterou jsme ve 13 lidech obsadili naprosto celou) a pak jsme jako vždy vlezly do hospůdky hned naproti univerzitě:)
Bohužel jsme museli o půl 12 vypadnout, neboť by nám (pro mě nesmyslně) zavřeli o půlnoci kolej. Sice už je docela "hezky", ale na spaní před kolejema to vážně ještě není;)

Všechny fotky najdete ZDE.

Češi v Praze

Je to tady. Slučka Čechů v Jižní Korei. Ano, přesně tak, slučka Čechů. V Jižní Korei je oficiálně cca 35 čechů a z toho se nám podařilo setkat se v deseti lidech, což si myslím, že není vůbec špatné. První naší zastávkou byla hospůdka Prague Castel, kterou postavil jeden Korejec, jako zmenšený model pražského orloje. Dokonce si pořídil i licenci a českého sládka na vaření piva. Bohužel sládka jsme nezastihli. Já jsem musel vyzkoušet nějaké jídlo. Za prvé jsem měl docela hlad a za druhé se prostě musí v české restauraci jídlo zkusit. Zkusil jsem napodobeninu vepřa, knedla zela. Sice to bylo bez knedla, ale maso, zelí a zelenina taky nebylo špatné.

Nicméně hospdka je pro nás obyčejné studenty trošku dražší, tak nezbývalo nic jiného, než se přesunout do nějaké běžnější. Tam jsme zůstali celkem hodně dlouho. Situace byla pěkně dlouho pořád "stejná" (a výborná), protože se pilo pivo. Nevím už proč, ale někdo z ničeho nic objednal lahev Soju a v ten moment se vše tak nějak okamžitě změnilo. Nečekal jsem kolik toho to Soju může udělat:D
Cesta domů byla velice zajímavá. Jelikož poslední metro jede okolo půlnoci a my jsme odcházeli až po jedné hodině raní (na kolejích jsme dostali propustku do 2, což jsme stejně nestihli:P), museli jsme jet taxikem. Nikdy jsem nečekal kolik legrace se dá užív taxíku:D
Každopádně to byla akce, která si zaslouží 10 bodů z 10:)
A kdo že se tu sešel?:

• Marie Burianová - FF UK /Sungkyunkwan university
• Míra Řehoř - ČVUT Fel / Seoul National University of Technology
• Martin Vlnas - Masarykova univerzita /Sungkyunkwan university
• Marek Balas - Masarykova Universita /Sungkyunkwan university
• Lucka - Markova přítelkyně
  
• Honza Gřündel - ČVUT Fel / Seoul National University of Technology
• Petr Talanda - Yonsei University
• Helena - Petrova žena
• Michal Utíkal - Pai Chai university

Všechny fotky ZDE.

Družíme se s Asií:)

Jak pořád a nepřetržitě zjišťuji, Asiati jsou děsně družní. Dneska jsem po škole tak nějak dorazil domů a spolubydla (z Číny) mi jen tak suše oznámil, že za hodinu se vyráží do hospody. No, jelikož je pátek a mě se nechtělo být samotnému na pokoji, tak proč ne:)
Kromě jejich oblíbeného družení mě zase jako vždy překvapila jejich neschopnost jakékoliv organizce:D Nejenže jsme asi půl hodiny stáli před kolejema a pořád na někoho čekali, pak další půlhodiny stáli před knihovnou a čekali na další lidi, ale pak asi další půlhodiny hledali hospůdku, kam by se dalo sednout... Naštěstí jsme jednu příjemnou našli.
Jako vždy, když se Asiati někde baví, tak objednali hafo moc jídla (vesměs samé možské potvory a jeden talíř s něčím, co je mezčlánek mezi hranolkami a kroketami). Nicméně jsem většinu jako vždy ochutnal. Někdy jsem byl překvapen mile, někdy velice nemile, ale to k tomu ochutnávání už tak nějak patří.
Dnes se nás sešlo docela hodně. Bylo nás asi 15, z čehož byli 3 Taiwanci, 2 Číňani, 1 Čech a zbytek Korejci. Byla to jako vžy skvělá asijská párty, která se perfektně vyvedla až do konce. Během našeho hodování jsme zjistili, že 2 servírky byly z Číny (před nimi jsme docela zamachroval s Čínským pozdravem NiHao a poděkováním ŠieŠie) a tak jsme to naše poznání museli hned zapít (já teda dnes nepil vůbec, protože jsme na to nějak neměl chuť (a Soju mi navíc pořád nechutná), jídlo bylo pro mě mnohem důležitější, jelikož jsme nějak zapoměl na večeři).
A jak to tady už na univerzitě bývá, museli jsme o půlnoci být na kolejích, jinak by jsme se dovnitř nedostali...

Fotky ZDE.

SNUT, aneb vše tu začíná

Seoul National University of Technology - další místo, kde se nějakou tu dobu zdržím.
Je to univerzita, kterou naleznete v severovýchodní části Soulu. Univerzita je o něco menší než naše ČVUT, ale oproti nám má naprosté minimum zahraničních studentů. Zatímco v Čechách máme stovky zahraničních studentů každý rok (semestr), tady je nás cca 10, z toho pouze 4 jako výměnní studenti (Já, Míra, Honza a Honza, takže všichni Češi). Trošku mě mrzí, že nás tu je tak poskromnu, protože na Ajou nás bylo 90 a stálo to fakt za to.
I když na druhou stranu hned na první akci, kterou jsme měli v pondělí to vůbec nebylo k zahození. Možná právě naopak, jak nás nebylo tolik, jen pár zahraňáků a pár Korejců, tak to bylo takové příjemné;)
Poté, co jsme během dne vyřídili všelijaké formality jako zápis předmětů, prohlídka areálu a podobně, tak nás vedení mezinárodní kanceláře pozvalo na večeři. Kousek od campusu je restaurace, kde se jí Sangapsa (výborné maso grilované na takovém speciálním rožni s přílohou všeho možného (v každé restauraci trošku jiné)). Po nějakém prvním ostýchavém seznámení se všemi (což nám Čechům nedělalo vůbec žádné problémy a po pár panácích, které jsme do ostatních nalili se i oni začali rychle a v pohodě bavit) proběhla malá oslava Mírových narozenin (málem nám ani neřekl, že měl narozeniny). Nakonec se začali hrát picí hry (těch jsem se teda moc neúčastnil...). Vydrželi jsme tam celkem dlouho, ale fakt, že ve 12 zavírají koleje (ano přesně tak, ve 12 se zavřou koleje a kdo tam není, tak má smůlu. Čeští vysokoškoláci, važte si možností, co doma máte) nás donutil odejít dřív, než by jsme asi běžně odešli. Na kolejích mě už čekali spolubydlové s tím, že když už jsme tam konečně všichni (i se mnou 6 lidí na 3pokojové buňce), tak se musíme napít. Bohužel donesli pivo, které fakt nemůžu pít. Ale naštěstí připravený Kuba z Moravy vytáhl z mrazáku pravó moravskó Slivovičku a tak jsem si s nimi připil na seznámení. Chvilku jsem měl strach, že jsem je otrávil, protože se půlka rozkašlala jak v ústavu, kam dávají tuberáky a druhá půlka zrudla, jak kdybych je vařil hodinu ve vroucí vodě:) Nakonec se ale vzpamatovali, nalili si svoje pivo, snědli jsme nějaké to kuřectvo a byli v pohodě.
Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet tady v Soulu dál... Zdravím do Čech!




Všechny fotky ZDE.

Seoule těš se, Kuba přijíždí!!!

Tak a je to tady. Minulý týden jsem se začal stěhovat. Všechno začalo tak jako když jsme přijeli s Míšou poprvé do Korei. Minulý pátek jsem se musel odstěhovat z kolejí v Ajou University, ale na koleje v Seoul National University of Technology jsem se mohl přestěhovat až dnes. Takže co s tím týdnem mezi tím?! Ubytoval jsem se na hotel. A to přesně na ten samý, kde jsme s Míšou byli ubytovaní, než jsme se mohli nastěhovat na Ajou koleje. Po týdnu stráveném v tomto malém a krásném hotýlku v centru Suwonu jsem se konečně přestěhoval na novou kolej. A musím uznat, že je velice pěkná. Nová budova dostavěná teprve loni, takže vše je velice kásné a moderní:)

Tak to je to něco málo, co vlastním v Korei...


Tak takto vypadá mé nové bydlení. Buňka se 3 pokoji po 2 lidech se společným obyváčkem, koupelnou a záchodem.

Všechny fotky najdete ZDE.

Namdaemun v plamenech - videa

Dostaly se mi do rukou videa, která jsem dostal od kamaráda Michala, který požár viděl na vlastní oči a pořídil autentické záběry. S jeho svolením jsem je uveřejnil i tady. Je mi smutno to vidět...

Namdaemun v plamenech

Jsem v Korei, ale o samotném dění toho moc nevím, protože korejské TV zpravodajství, rádio nebo noviny nějak sledovat nezvládám a na nekorejských serverech, které celkem sleduji se toho moc nepíše a tak o shoření jedné z největších památek Jižní Korei - Namdaemun, jsem se pořádně dozvěděl až ze stránek Vojty Pitra. Rád bych na tento článek upozornil.

Po kliknutí ZDE se dostanete přímo na škokující zprávu o Namdaemunu.

Český Kubismus a festival českého humorného filmu

Nedávno jsem dostal E-Mail od české ambasády, že v Soulu v jednom z kulturních center bude probíhat výstava českého Kubismu a zároveň budou denně pouštět několik českých humorných filmů. Bohužel ve středu jsem kvůli zkoušce nemohl jít na zahájení této akce, zašel jsem až ve čtvrte. Vybral jsem si 2 filmy, a to "Tajemný hrad v Karpatech" a "Vrchní, prchni!". Nemůžu říct, že by tam bylo hodně lidí, vlastně 2 Češi a asi 5 nebo 6 Korejců. Na sruhou stranu to docela chápu. Vždyť kdokoliv, kdo nerozumí česky z těch filmů (hlavně třeba z tajemného hradu) nemůžou nic mít. Přeložit nářečí do angličtiny je nemožné a bez toho to ani dobře nevyzní. Každopádně já, jakožto milovník filmů, jsem byl nadšen:)

Na promítání jsem také potkal zajímavého člověka, Michala, který už 3 roky žije v Jižní Korei hraje v Seoulském filharmonickém orchestru. Jelikož je o nějaký ten pátek starší a vydělává si, musel jsem přijmout pozvání na večeři, kam jsme zašli mezi jednotlivými filmy, a za což mu ještě jednou děkuji:)

Odkaz na pár fotek je ZDE.

Seoul - co jsem si ani nedokázal představit

Je téměř krásné sobotní dopoledne a my se s Míšou rozhodli, že vyrazíme do Seoulu. V plánu bylo navštívit In-sa-dong (část, která je oblíbená turisty, protože je zde ke koupení nepřeberné množství všeho možného korejského;)) a to se nám nakonec vlastně i podařilo.
Ale co tomu předcházelo jsem si nikdy ani nedokázal představit. Jelikož jsme přesně nevěděli, jak se do námi chtěné ulice dostat, pěknou chvíli jsme procházeli Seoulem. Z ničeho nic jsme se ocitli na jakési obrovské ulici, kde po obou stranách byli obchůdky (to není vůbec neobvyklé), ve kterých se prodávali pouze věci jako zahradní hadice, jinde jen šroubky, o kus dál to byly čerpadla různých velikostí, v jiném obchůdku jste dostali koupit asi sto druhů hasicích přístrojů, dál zahradnické nářadí, výstražné kužely na silnici či několik velikostí bojleru. Zkrátka jsme asi půl hodiny procházeli touto ulicí a nenarazili na nic jiného než na železářství. Nepochopitelné.

Prostě naprosto neskutečné. Kdejaký český kutil by se na této ulici pěkně vyřádil:)

Na druhou stranu nás tato ulice dovedla ke Steakhouse. Australská restaurace, kde se prodávají jen steaky. Po těch 3 měsících, co jsem v Korei jsem se konečně pořádně nadlábl. Prožil jsem naprostý chuťový orgasmus... Žádná rýže, žádné kimči, jen steak, velká žebírka a hranolky...:)

Co víc bych si v tu cháli mohl přát...

Všechny fotky najdete ZDE.

Jak sme se zapletli s ČESKOU AMBASÁDOU :)

A je to tady. Museli jsme kontaktovat českou ambasádu...
...došlo nám totiž pivo:D

Tak to si dělám trošku srandu, jelikož pivo nepiju, ale ambasádu jsme skutečně kontaktovali. Ve čtvrtek bude v Ajou Univerzity mezinárodní den a my se rozhodli kontaktovat naši ambasádu z důvodu nějakých propagačních materiálů. Překvalpilo mě a velice potěšilo, že na můj mail mi došly hned 2 odpovědi z ambasády od paní Krupičkové a pana Čecha, kteří nám naprosto vyšli vstříc. Jen jsme se domluvili na datumu a bylo to. Dnes jsme zazvonili kdesi uprostřed Soulu na krásnou vilu u které vlála Česká vlajka a hned jsme byli pozváni dovnitř. Přišlo mi docela zvláštní slyšet pozdrav "Dobrý den". To jsem neslyšel už tak strašně dlouho...:)
Přivítala nás paní Krupičková a hned nám začala donášet spoustu propagačních materiálů, dokonce i CD, které budeme u našeho českého stánku pouštět a taky 10 lahví piva:D V podstatě bych mohl říct, že nám to snad zajistí nejvěší úspěšnost ze všech:D
Už jen uvařit tu česnečku a guláš a budeme připraveni reprezentovat Českou republiku naprosto dokonale;)

Lotte World - zábavní park téměř uprostřed Soulu

V životě jsem navštívil 3 zábavní parky. 2 v USA a 1 v Korei. Tento měl být můj 4 a hodně jsem od něho očekával. Věděl jsem, že je ze všech nejmenší, ale měl být údajně také dobrý....ale...

Na první pohled musím říct, že je to vážně nádherný park. Je výborně zakomponován do města Soul, asi 60% je zastřešeno a zbytek je venku. Uvnitř je dokonce i ledová plocha, což mě velice překvapilo a přišlo mi to jako výborný nápad:) Bylo tady taky vidět, že se Korejci i v tomto nechali hodně inspirovat Amerikou (jako ostatně asi ve všem). Atrakce na první pohled vypadali vážně skvěle, fronty sice byli dlouhé (i 70 nebo 90 minut), ale to se dalo celkem čekat a nějak mě to nepřekvapilo.
Co mi ale vážně zkazilo den byl fakt, že na první atrakci jsem se dozvěděl, že na většinu atrakcí je výškový limit 187cm, což mě s mými 192cm řadí do skupiny "NE, NA TUHLE ATRAKCI NEMŮŽEŠ". Za celý den se mi podařilo navštívit jen 2 atrakce (z toho jedna vyšla jen tak tak, protože výškový limit tam byl taky, ale nějak nám ho nezkontrolovali) a jinak jsem jen chodil okolo toho parku (nechodil jsem sám, byli jsme 3, kdo měl víc jaka 187cm). Nebýt tohoto drobného detailu, tak by ten park byl naprosto výborný. Počasí bylo nádherné, atmosféra vynikající, ale bohužel...

Fotky jsou ZDE.


Jedna z mála atrakcí, na kterou jsem mohl (nebo se tam dostal, aniž by mě změřili:)