37.den (sobota 5.8.2006) - odlet

V 1:25pm - odlet letadla do New Yorku, kde jsem měl přestoupit na let do Prahy. Bohužel, nestalo se...

Na letišti nám několikrát oznámili, že letadlo má zpoždění a hned jak opraví jakousi závadu, že poletíme. Po asi 2 hodinách tohoto oznamování řekli, že let byl zrušen. No co už se dá dělat. Nabídli mi ubytování na jednu noc v Miami a druhý den bych mohl letět tím stejným spojem. Jelikož z New Yorku mi letadlo mělo odlétat asi v 5:45 večer, zeptal jsem se slečny od té dopravní společnosti, jetli bych tu noc nemohl strávit namísto v Miami v New Yorku, abych měl celou neděli na New York. Ona byla moc ochotná a let do New Yorku mi zařídila ještě na sobotu večer. Bohužel mi nemohla zajistit ubytování, protože to se musí zajistit na místním letišti. Řekl jsem si, že by to nemělo vůbec vadit. Když jsou tak milí v Miami, proč by nebyli tak milí i v New Yorku. Chyba! V New Yorku jsem narazil na samé blby... Slečna od této společnosti se mi snažila vnutit to, že v celém New Yorku mi nemůže zajistit ubytování, protože je všude plno - to se mi zdá nemožné. Jediné, co udělala bylo to, že mi zajistila transfér do druhého New Yorského letiště a dala mi 2 poukazy na jídlo. Nezbývalo mi nic jiného, než tedy přejet do druhého letiště a tam přespat. Zavolala mi taxi, já nasedl a na koho jsem nenarazil...další blb. Řidič se rozhodl, že jako turistu mě oškube. Prý, že tip (spropitné) budu platit já a že to bude dělat asi 20 dolarů... To mě docela vytočilo a začal jsem dělat taky blbýho, že nevím, co to "tip" je a že všechno má platit ta dopravní společnost a že nemám u sebe žádné peníze a podobně. No naštěstí jsem ho nějak ukecal a nasranej mě vyložil na mezinárodním letišti JFK. Tam jsem vlezl do první budovy a jelikož všechny sedadla byla obsazená, našel jsem si jakýsi větší vozík, kde jsem se pokusil vyspat (byla asi 1 hodiny v noci)...

35.den (čtvrtek 3.8.2006)

Na internetu jsme se dočetli, že v nejlepším klubu - Hard Rock Cafe - máme jakožto držitelé ISIC karet menu za 13$. Na to, že to je jedna z nejdražších a nejluxusnějších restaurací v USA je to super cena. Ale taky je to největší sponzor ISIC karet (mezinárodní studentské karty). Rozhodli jsme se tuto slevu vyzkoušet a najíst se v luxusu:)

Já, Vlada (Ruska žijící v Praze) a Matuš (Slovák) jsme se tedy vydali do Downtownu, kde Hard Rock Cafe je. Když jsme se zeptali číšníka na tuhle slevu, o ničem nevěděl, ale řekl, že někoho zavolá. Po chvilce přišla jiná slečna, která také o ničem nevěděla, ale řekla, že zavolá jakéhosi managera. Přišla milá paní, která se nám omluvila, že o této slevě nikdo nevěděl (američtí studenti asi tyhle karty nepoužívají) a jako omluvu nám dala Gold menu, což znamená, že na vše jsme dostali slevu 50%. To bylo něco úžasnýho. Nacpali jsme se absolutně úplně nejvíc:) Perfektní zážitek. Až příště pojedu do USA, tak musím znovu do HRC na oběd:)

33.den (úterý 1.8.2006)

Rozhodli jsme se navštívit Art muzeum v Miami, kde jakožto studenti a držitelé ISIC karet máme vstup zdarma:) Takže i kdyby se nám to nelíbilo, tak co;)

Nečekal jsem to, ale vážně se mi to muzeum líbilo. Sice jsem nerozuměl soše, která se skládala asi z 10metrové žluté trubky, která měla asi 4 záhyby, ale co. Bylo to prostě zajímavé. Nejvíc času jsme ale strávili v dětském koutku. Byli tady vystřihovánky, omalovánky ale hlavně Miamiopoly:) Ty jsme hráli asi 2 hodiny:)

Každému, kdo jednou navštíví Miami doporučuji navštívit tohle muzeum.

29.den (pátek 28.7.2006)

Zase pátek, strašně rychle to ubíhá. Dneska odjelo hodně studentů a i 2 učitelky odjíždí kamsi na dovolenou, takže byla uspořádaná Pizza Party:) Hromada pizzy a pití. Všichni jsme se sešli v jedné velké místnosti a prostě jsme se cpali pizzou. Perfektní zážitek;) Po asi 2 hodinách cpaní se jsme vyrazili na další páteční aktivitu - plavba lodí po Bayside (malý ostrůvek v Miami, kde bydlí slavní lidé).

Na loď se nás dostavilo asi 10. Cena byla celkem v pohodě - 15$. Vyrazili jsme asi na hodinu a půl dlouhou plavbu. Viděli jsme hodně domů slavných (Jackie Chan, Shaquille O'Neal, Julie Robert, Will Smith ...). Všechny domy jsem samozřejmě vyfotil a jsou ve fotkách. Bohužel si nepamatuji, který patří komu. Moc slavných na jednom místě:) Na konci naší cesty jsme měli docela štěstí, protože posledních asi 15 minut se nás snažila dohnat velká bouřka. Naštěstí se jí to nepodařilo a stihli jsme se schovat v jakémsi baru.

18.den (pondělí 17.7.2006)

Hrůza!!! Budíček těsně před 10, sednout do auta a rychle zase nabrat všechny spolujezdce. Rozhodli jsme se nejít do školy a využít našeho auta, které jsme si museli půjčit až do pondělního večera a jeli jsme do Everglades do Aligátoří rezervace. Tu jsme si prohlídli a pak jsme si koupili lístek na AirBoat. Je to taková loďka s obrovskou vrtulí na zádi. Dostali jsme vatu do uší (dělalo to hrozný kravál) a měli jsme asi půlhodinovou projížďku po malém kousku Everglades. Viděli jsme tam krokodýli, jakési podivné želvy, či co to bylo, různé ptactvo a naprosto nádhernou přírodu. Už jen hadí šou a hurá domů - konečně si odpočinout. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v prodejně Harley Davidson. Tolik nádherných motorek pohromadě jsem snad nikdy neviděl (brácha mi bude závidět...).

V 6 jsme vrátili auto a domů už autobusem...

15.den (pátek 14.7.2006)

Kromě obvyklé školy byla, jako každý pátek, aktivita. Dneska jsem šli do Seaquaria. Mořské akvárium na východě Miami. Nevím, co o tom napsat...snad jen to, že jsme viděli hromadu ryb, krmení ryb, delfíny, kosatku, krokodýly, želvy, tuleně a podobně. Udělal jsem pár fotek, takže bych řekl, že je nejlepší se kouknout na ně...

Z aquaria jsem musel odejít dřív, protože jsme šli s Yitem půjčit auto na náš víkendový výlet do Orlanda:) Jak jsme auto půjčili, jeli jsme zpátky do aquaria, aby jsme nabrali všechny lidi, kteří s námi mají v sobotu jet, abych je mohl rozvést domů a zjistit, kde je v sobotu naberu. Domů jsem se dostal asi až v 11 v noci...

12.den (úterý 11.7.2006)

Rozhodl jsem se, že nebudu psát každý den, protože by to byla naprostá nuda..."byl jsem ve škole, pak domů, navečeřel jsem se a šel spát..." nuda.

Takže jen některé zážitky.

 

11.den (pondělí 10.7.2006)

Ráno jsme museli odvést auto zpátky do půjčovny. Co jsme ale netušili, tak nás z půjčovny zdarma dovezli až do školy aby jsme nemuseli jít pěšky.

Ve škole byla jen malinkatá změna - psal se malý testík, tak jsem teď zvědavej, jak jsem dopadl...

 

8.den (pátek 7.7.2006) - kino

Každý pátek je se školou nějaká akce.

Dopoledne je škola tak jako vždy, ale odpoledne je pro všechny skupiny nějaký program. Tento pátek byli 2 možnosti. Buď jít na největší miamský otevřený bazén nebo do kina. Já si vybral kino, protože jsem si řekl, že vody si ještě užiju hodně. Ale tentokrát to bylo celkem jedno co si člověk vybral, protože údajně asi 20min po příchodu na bazén začala velká bouřka a všichni museli z vody a my, co jsme šli do kina jsme si (ovlivněni reklamami v TV) vybrali film Superman. No větší slátaninu jsem snad neviděl. Zlatej originál... Z kina jsem odešel asi po hodině a půl, protože za tu dobu film nedospěl ani k hlaví zápletce. Alespoň jsem měl víc času na to jít půjčit auto. Zkusili jsme 2 půjčovny, ale nakonec jsme si auto zamluvili na sobotu na 9 ráno přes internet. Chvilku jsme plánovali jak by ten víkend mohl vypadat a pak už jen spánek, abych jsme byli na cestu pořádně připraveni.

7.den (čtvrtek 6.7.2006)

Dneska měl být zase celkem obyčejný školní den. A celkem i byl.

Konečně jsem dostal svých 40$ za taxíka a taky jsme konečně dostali metropas (jízdenku na dopravu).

Co bylo velice zajímavé, tak po běžné škole byla ještě přednáška na téma hurikány. Bylo nám vysvětleno, jak vznikají, jak jsou silný, jak se máme chovat a podobně. Velice zajímavé.

Když jsem odcházeli z přednášky a chtěli jsme jít domů na autobus, tak jsme byli uvězněni ve škole, protože venku vypukla bouře. Pro Floriďany nic moc, ale Češi by to označili minimálně za hurikán:) Docela zajímavé. Něco jsem nafotil a fotky určitě později přidám...

6.den (středa 5.7.2006)

Úplně obyčejný školní den. Ráno do školy, odpoledne ze školy, navečeřet se, podívat se na TV a jde se spát... 

5.den (úterý 4.7.2006) - 4.červenec - Den nezávislosti

Na tenhle den jsem byl vážně zvědavej. Největší americkej svátek. Ráno jsme s mou spolužačkou a sousedkou odjeli k naší učitelce, kde jsme také nabrali její přátele a vydali jsme se na South Beach (nejoblíbenější a nejznámější pláž). Nejprve jsme si zašli na malý obídek do krásné útulné restaurace a pak už na vysněnou pláž... Tam mě čekalo překvapení. Oceán byl teplej jako kafe. Naprostá nádhera:) Chvilku jsme se čachtali ve vodě, chvilku jsme byli na pláži a vydali jsme se projít celé Miami Beach. Prošli jsme hodně obchůdků, zastavili jsme se na pizzu a v podvečer jsme se zase vraceli na pláž, protože tady měl být obrovský ohňostroj.

Co bylo vážně zajímavé byl fotbal. Zrovna se hrál (nebo spíš končil) zápas Itálie:Německo, který skončil 2:0 a v celé Miami Beach vyrazili Italové slavit do ulic. Všude byli najednou Italové, italské vlajky, Italové s Italkami na skůtrech a všichni oslavovali vítězství.

No prodrali jsme se Italama a na pláži jsme očekávali obrovský ohňostroj. No začalo to tak nějak divně. Pár rachejtlí, ze kterých byli amíci naprosto odvázaní, ale naštěstí se to docela rozjelo a ohňostroj byl celkem velký. Pak jsme si ještě zašli na shake. V noci jsme byli naší učitelkou odvezeni až domů - bylo půl 1.

4.den (pondělí 3.7.2006) - první den školy

Do školy jsem se dostal s pomocí mé spolubydlící, která mi vysvětlila, jak se do školy vůbec dostanu, jak funguje doprava a podobně.

Ve škole nás hned uvítala plnoštíhlá černoška Lisa (pravděpodobně něco jako ředitelka) a poslala nové studenty do jedné třídy. Co jsem fakt nečekal bylo množství studentů...množství českých studentů:( Ve třídě nás bylo asi 6čechů a 1slovák. Je to fakt hodně a trošku mě to mrzí, protože nejsem tak nucen mluvit anglicky, jako kdyby tam byli jen z jiných zemí. Ale co už... Ve škole je povoleno mluvit pouze anglicky;)

Nicméně jsme byli Lisou seznámeni s nějakým běžným chodem školy a začali jsme psát rozřazovací test. Dle mého názoru byl docela hodně těžký. Skládal se ze 2 částí, a to poslechu a čtecích cvičení. No ale jakýmsi zázrakem se mi to podařilo napsat na 475b/1000b. Po testu byla krátká přestávka a pak malinký pohovor s Lisou. Ta mě dala do intermediate skupiny. Také jsem se s ní domluvil na refundaci mého problému s dopravou z letiště. Slíbila mi, že mi taxi proplatí...

Po škole jsme se šli s Čechama kouknout do Downtouwnu. Je tam hromada obchodů s perfektními cenami. Už mi chybí jen ty milióny peněz:)...ale stejně si něco pěkného koupím.

Prošli jsme si teda takovéto centrum a pak jsme se každý vydali do svého domu či hotelu.

2. den (sobota 1.7.2006)

Je zajímavé, jak může být časový posun těžký. Vstal jsem asi ve 4 ráno (v Čechách asi 10 dopoledne) a už jsem nemohl usnout...

Ráno jsem se dozvěděl, že v našem domě bydlí ještě jedna studentka. 25ti letá Min-young z Korei. Jelikož byl Dane celý den v práci a Julie se vrací z New Yorku až v neděli, tak mi všechno v domě ukázala ona. Věci jako, kde je co v ledničce, kde je spižírna a podobně jsou přeci velice důležité:) Jelikož jsem byl pořád docela unaven z cesty, tak jsem celý den strávil doma. Venku jsem byl jen chviličku, protože je tam obrovské vedro (bylo 79°F asi 30°C) a v domě mají klimatizaci a příjemných cca 22°C. Celý den jsem koukal na TV, jedl a povídal si s Min-young. Večer jsem byl docela brzy unaven a asi v 8 jsem šel zase spát.

 

1. den - odlet z Prahy a přílet do Miami

Odjezd z Prahy byl pro mě velikým zážitkem, protože jsem nikdy neletěl žádným letadlem a nikdy jsem hlavně necestoval tak daleko:) Na Ruzyňském letišti jsem musel být 2 hodiny předem, takže asi okolo 5 ráno. Je to docela brzy, ale zvládnout se to dalo. Prošel jsem všemi možnými procedurami, jako kontrola pasu, poslání mého zavazadla a vystavení letenky.

Odlet byl něčím ohromným. Měl jsem sedadlo vedle okýnka. Pocit, jak se to letadlo s neuvěřitelným zrychlením rozjíždí a jak se odlepuje ze země byl naprosto ohromující... Pak jsme vystoupali do výšky asi 11km a když pod námi byla vidět země s mnoha malinkatými městečky, bylo to neuvěřitelné...

Letěl jsem se společností ČSA a letadlem Airbus A320.

Při cestě do Paříže (viděl jsem i Eiffelovku:)) jsme dostali snídani, což mě velice potěšilo a asi za necelou hodinu a půl jsme přistávali. Z přestupu jsem měl docela strach, protože jsem přestupoval mezi terminály a ze začátku mi to přišlo strašně moc složité. Po chvilce jsem zjistil, že na tom není nic složitého a během chvilky jsem měl vyřízenou druhou letenku a už jsem jen čekal. Jelikož měl let asi 20min zpoždění, tak jsem si letiště trošku prošel. Po pravdě řečeno to byla celkem nuda, protože všude byly jen obchůdky jako v nějakým velkým hypermarketu.

Po nastoupení do Boingu 747 (bylo tam docela málo místa na no z hy) jsem už vedle okýnkaneseděl, ale nějak moc mi to nevadilo, protožejsme celou cestu letěli nad oceánem a stejně bychtoho nic neměl.

to film Vedle mě si sedl Američan letící z Německa z MS ve fotbale. Byl jsem překvapen, jak se dokážuanglicky bavit:) Docela jsme poklábosili. Jen nevím, jestli jsem fakt mluvil tak dobře nebo zamohlo to víno, co jsme si dali...:). V průběhuletu jsem dostal 2 velký jídla, hromadu pití, shlédljsem jeden film který jsem viděl už i u nás (teď byl akorát bez titulků), pak dokument o Praze a Rudolfu II, což mi přišlo docela vtipné a druhýkterý se téměř celý natáčel v KarlovýchVarech a Peci pod Sněžkou...

9 hodin byla celkem dlouhá doba, ale vydržet se to dalo.

Po přistání ve státech jsme všichni ne-američani museli projít hrozně zdlouhavou kontrolou, jestli máme všechny papíry v pořádku a podobně. Pak už jsem si vyzvedl jen svůj kufr (což mě přišlo celkem zmatené, ale budiž) a už jsem měl jen odjet domů. Ale tady se vyskytl problém...

Na letišti na mě měl čekat člověk s mým jménemnebo jménem a logem školy, kterou budunavštěvovat, a který mě měl dovést do rodiny, kde jsem ubytovaný. Bohužel ten tam nikdenebyl:( Hledal jsem ho víc jak hodinu, ale bezúspěšně. Poté se mě ujal jen z pracovníkůletiště a pomohl mi najít co nejlevnější taxi službu, která mě dovezla až "domů". Jelikož taxi rozváží víc lidí najednou, tak jsem si udělaltakovou malou okružní jízdu po Miami. Doceladobré. Cesta mě stála předem domluvených 40$, což je hodně, ale nejmíň ze všech taxi, co na letištijsou. Samozřejmě jsem také hned napsal do ČR, do kanceláře, jestli to jde proplatit, protože transfer z letiště jsem měl zaplacený.

Po příjezdu do rodiny mě přivítal Dane (22 letý syn Julie, která je na víkend za prací v New Yorku). Je to docela sympatický kluk. Chvilku jsme si povídali, pak udělal večeři a já šel spát, protože toho na mě bylo vážně moc...


Fotky ZDE.

Miami - úvod

Úvodem bych chtěl jen říct, že jsem jel do Miami za účelem studovat angličtinu.

Odjezd: 30.6.2006 v 7:15 z letiště Ruzyně (Praha)
Přestup: 30.6.2006 9:05-10:55 ne letišti Charles De Gaull (Paříž)
Konečná: 30.6.2006 ve 14:20 místního času na letišti Miami (Miami - Florida)

Posun času oproti České Republice je -6 hodin.