A jsem doma...

Fang-yi:

Je až neuvěřitelné, jak moc rychle ten rok v Korei uběhl. Zažil jsem tak strašně moc věcí, že ani nejsem schopen je vyjmenovat a asi nikdo nepochopí to, jak o Korei díky všem těm zážitkům přemýšlím... Každému bych ze srdce přál podobnou zkušenost zažít, protože to je naprosto k nezaplacení:)

Každopádně jsem už doma a těším se až Vás všechny osobně potkám:)

Jeju-Do

Tak zní oficiální název ostrovu, který leží těsně pod Jižní Koreou. Jelikož mi bylo několika lidmy doporučeno, že tento ostrov vidět musím, nezbylo mi nic jiného, než se tam podívat.

Půjčili jsme si s Fionou auto (jelikož letenky byly díky volnému dni vyprodané) a už ve středu navečer jsme se vydali na jih.

Jelikož jsme si auto půjčili i s navigací, nebyl vůbec žádný problém se kamkoliv dostat. I když byla navigace v Korejštině, naše znalosti byly dostačující na to, aby jsme zadali naši hledanou pozici – město Mokpo – a mohli vyrazit. Proč zrovna Mokpo? Je to jednoduché. Jeju je ostrov a tam se nedá dostat nijak jinak než lodí. No a ta loď kotví ve městě Mokpo, na jihozápadě Korei. Do Mokpa jsme se dostali až navečer a jelikož jsme byli rozhodnuti už předem, našli jsme motel a jednu noc přespali.

Ráno jsme měli docela hodně štěstí, jelikož jsme neměli nejmenší pon

ětí kdy taková loď odjíždí a vyrazili jsme celkem brzy. K přístavu jsme dorazili těsně před 9 a tak nějak na poslední chvíli jsme se nalodili. V podstatě jsme nastoupili a zavřeli za námi dveře.Cesta z Mokpa na Jeju-Do trvá asi necelých 5 hodin obrovskou lodí Queen Marry. Musím říct, že cesta tam bylo docela v pohodě, protože na lodi je restaurace, bar, obchůdky, televize, dá se jít na paluby a kochat se mořem, je tam možnost jít na internet či do herny atd... My většinu cestu strávili v restauraci a pak sledováním televize (Fiona spaním). Nicméně 5 hodin uběhlo nějak docela rychle a my se konečně dostali na ostrov. Do zamluveného hotelu jsme dorazili celkem rychle, protože je blíž k přístavu, než se na mapě zdálo. Jelikož jsme dorazili poměrně už ve večerních hodinách, rozhodli jsme se zajít hned na večeři. Nevím proč, ale ve čtvrtek bylo téměř všude zavřeno a tak jsme se museli smířit s McDonnalds. Další dny to bylo už lepší. Našli jsme podle průvodce obrovské trhy okolo centra, kde se nacházelo i spousta malých restaurací s korejským jídlem, a tak nebyl problém nějaké to chutné jídlo najít.

Za celý náš pobyt na Jeju jsme toho navštívili docela dost. Nejvíc mě asi zaujalo muzeum plyšových medvědů (Teedy Bear). Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale proč to nezkusit. K mému překvapení byly všechny exponáty udělaného do nějakého motivu. Medvědi byly navlečeni a upraveni do různých pozic jako třeba známé hvězdy – Marrylin Monroe, Elvis Prasley či Beatles, byli v různých situacích – první vstoupení člověka na měsíc, výjevy z různých událostí či příběhů – pád Berlínské zdi, první televizní studio, atd atd... K muzeu je připojená i obrovská zahrada, kde samozřejmě medvědi nechybí☺

Jedním z další zajímavostí byla obrovská botanická zahrada. Byla udělaná naprosto výborně. Rozdělení do několika částí týkajících se různých typů rostlinstava – kaktusy a sukulenty, deštný prales, tropické ovoce mají situované do obrovského (fakt obrovského) skleníků. Trošku jsem se bál, aby na všechno stačil foťák, protože těch úžasných rostlin bylo víc než hodně.

Mezi dalšími místy, které jsme navštívili byl národní Jeju park a hlavně hodně pláží. Upřímě řečeno pláže nic moc. Vlastně jsme narazili jen na jednu hezkou, což mě trošku mrzelo, protože jsem jich čekal víc, ale i tak to nebylo špatné☺

Fotky ZDE.

Busan podruhé

Je to až neskutečné jak se člověk vrací na již známá místa. Tentokrát bylo tím místem město, které mě zaujalo naprosto nejvíc v minulém semestru. Město Busan.

Je to celkem velké, asi 3 miliony obyvatel, přístavní město na jihovývhodě Jižní Korei. Já se tam vydal s Fionou a to vlakem KTX. Chtěl jsem to zkusit už dlouho a konečně byl dobrý důvod. KTX jsou rychlovlaky jedoucí rychlostí okolo 300km/h.

Do Busanu jsme se dostali asi za 2 hodiny, a jelikož jsme již měli zarezervovaný hotel, vyrazili jsme rovnou ze vlakové stanice metrem na Haeunde pláž, kde náš hotel stál. Shodou okolností je to to samé místo, jako jsme byli v minulém semestru s Míšou, Mettem a Jeroenem. Hotel nám byl doporučen českýma klukama, kteří jsou tu na SNUT také, a kteří tam již byli. Jméno hotelu bylo sice dost zvláštní „Suger Hotel“, ale stál za to. Obrovská, asi metr a půl úhlopříčka, televize, počítač, klimatizace, koupelna s velkou masážní vanou a naprostý kousek od pláže. No, nebudeme si nic nalhávat, v ČR by jsme to nazvali hodinový hotelJ Jenže tady je to to nejlepší. Jsou nejlevnější, na nejlepších místech a s nejlepším vybavením. Míša by mi to mohla potvrdit, protože jsme v jednom takovém spali v Incheonu, když jsme čekali na její letadlo domů do Čech...

Každopádně na hotelu jsme moc dlouho nezůstávali a hned ještě večer jsme se vydali na pláž a na večeři. Na pláži jsme k našemu překvapení objevili jakýsi koncert, bohužel pro nás neznámeho zpěváka a tak jsme davem pouze prodrali a pokračovali někam dále, v podstatě vlastně jen najít něco k večeři.

Druhý den jsme šli už na jisto... nějak kolem oběda, když jsme se konečně vykopali z postele, jsme vyrazili do asi největšího mořského aquaria. Je přímo na pláži asi ve 2 patrech pod zemí. Nějak si neuvědomuji, že bych někdy v podobném aquáriu byl a tak mě to velice mile a hodně překvapilo. K vidění bylo snad vše, co by se tak nějak běžně v moři dalo potkat. Od malých jakýchsi rybiček, přes vetší a přes rostliny až k obrovskému prostoru se žřaloky, rejnoky a obrovskými, téměř až dokonale organizovanými houfy ryb. Bylo to o to krásnější, že tou největší nádrží probíhal tunel, takže se většina těch úžasných mořských stvoření dala pozorovat i zdola. Celá návštěva nám zabrala několik hodin, protože bylo pořád co pozorovat. Navečer jsme se vydali na druhou obrovskou, sousední pláž (kterou si teď za Boha nemůžu vzpomenout jméno), kde jsme se krásně prošli, podívali do slavného rybího marketu a po návratu domů se v jedné malé restauraci (která se vlastně stávala poze se stánku, kde paní prodávala korejské pochutiny a asi dvou stolečků), kde jsme si dali výborná Lamjon (v podstatě nudle s jakýmsi jemným kořením).

V neděli se nedalo už nic moc dělat, jelikož jsme se museli vrátit zpět do Seoulu a tak jsme vyrazili na vlak dřív, chytře si dali do úschovny naše věci a vydali se projít po jakémsi centru okolo toho nádraží.

Někdy po obědě sednout a na vlak a zpět do Soulu do Nowonu a zpět na koleje...

Fotky ZDE.

Univerzitní festival

Nevím proč, nevím jak a nevím kdo může za to, že se tady prostě uspořádal festival, ale každopádně jsem nebyl proti:)
Ve čtvrte a pátek se prostě slavilo, ať už to bylo cokoliv. Hodně různých skupit tu mělo své stánky, ať už jsme to byli my, zahraniční studenti, nebo studenti různých fakult a klubů. Náš stánek prodával banány na špejli v čokoládě a ledový čaj, který výtečně přišel vhod, poněvač bylo naprosto krásné počasí.
Když jsem se šel s pár lidma porozhlédnout kolem, tak jsme došli ke stánku s hafo moc oblečením a malým molem. Oni hned na mě, že to musím zkusit a že můžu něco vyhrát. A tak proč ne:) Princip byl v tom, že oni na mě navlekli nějaké oblečení (dle jejich vkusu) a já se musel nechat párkrát vyfotit. Fotky se pak vystavili a kolemjdoucí je hodnotili nálepkami (Čím víc nálepek každý dostal, tím líp;)). No a tak jsem získal 2. místo:) První byla jakási Korejská slečna, se kterou jsem prostě neměl šanci soutěžit:P No ale "vydělal" jsem si svých prvních 50000....wonů:D za modeling:D
Večer jsme s partou lidí šli na fotbalové hřiště, kde bylo pódium, hráli tam různé kapely a okolo hřiště byly rozestavěny různé stánky (od různých fakult atd..), kde se tak nějak hromadně pilo a občas i trošku jedlo.
Co na to říct. Korejci si taky umí užívat;) Hlavně, když je Soju....:D

Na obrázku jsem já s Darrenem a Ivy v oblečení, které na nás navlekli:)

Fotky ZDE.

"Školní" výlet do DMZ

Je to zvláštní, jak se člověk vrací na místa, kde už jednou byl...
Škola nám nabídla jednodenní výlet do demilitarizované zóny (kde už jsem jednou byl se spolužákama s Ajou), ale jelikož jsem věděl, že jedou všichni a bude sranda, tak jsem samozřejmě jel taky;)
A vyplatilo se to. Sranda byla veliká:)
Naštěští pro mě jsme jeli do jíné části DMZ, do části, kde se severokorejci snažili prodolovat do Jižní Korei. Navštívili jsme třetí tunel, který se jihokorejcům podařilo objevit (třetí ze čtyř). Nevýhodou bylo to, že se tam nesmí fotit. Nechápu proč, protože to je jen děsně nepohodlně malý tunel (celou cestu jsem musel jít v předklonu) a vlastně tam ani nebylo moc co k focení (ale na internetu samozřejmě nějaké fotky jsou, tak jsem jednu vybral a je tady:)). Celý tunel je cca 80 metrů pod zemí, kam jsme se dostali po 11° svahu a jeho délka je něco víc než 350 m. Někde zhruba uprostřed je ocelová stěna (s dveřmi:D) a ostnatým drátem, aby se dál už nedalo jít. Po zdech byly vidět žluté značky, kterými si severokorejci značili místa, kde je potřeba dát nálože dynamitu pro další hloubení tunelu a jak jsme se později dozvěděli na videu v místním "kině", takže jihokorejci prostě jen využili toho, že se severokorejci o něco snaží a udělali z toho turistickou atrakci:) Na druhou stranu proč ne:)
Po DMZ následoval oběd, který mě tak trochu (hodně) zklamal, protože to byl vegetariánský oběd, kterého jsem se vůbec nenajedl a celý zbytek dne jsem měl dost obrovský hlad:D
Po "obědě" následovala prohlídka několika muzeí v "English Village", a to muzeum portétů a obličejů společné s monumentálně obrovskými obrazy čehosi, co nejsem schopen popsat, muzeum erotiky a muzeum starých věcí (řekněme z 50-90 let minulého století), což všem přišlo asi nejlepší, protože se na vše dalo sáhnout a vyzkoušet si:)
Po návratu zpět na univerzitu jsme se tak nějak hromadně rozhodli, že zajdeme na večeři a dali jsme si Sangapsa (grilované tlusté maso, které zrovna nemusím:D) při čemž šéf mezinárodní kanceláře Jong dotáhl láhev české Becherovky a tak jsme si hezky po česku připili;)
Po večeři jsme si ještě s Fionou zašli na Toasty do Isaca (něco jako je u nás stánek s párkem v rohlíku na václaváku, tak tady dělají pouze toasty), poněvač večeře nebyla přesně v našem stylu;)
Kdybych měl tento den ohodnotit, dostal by asi 10 bodů z 10:)

Fotky ZDE.

63 Building

Proč zrovna "63"? Někdo by si mohl myslet, že je to výška budovy v metrech... nee, není to mu tak, je to počet pater nejvyžšího mrakodrapu tady v Seoulu. A jelikož je v 60. patře rozhledna s kavárnou a v několika patrech pod tím spousta restaurací, rozhodli jsme se tam s Fionou zajít. Mým spolubydlem Chi-Hunem mi bylo doporučeno, že je to velice krásné v noci a tak jsme se k této budově vydali později.
Kdo mě zná, tak ví, že mám docela strach z výšek a když jsme vyjížděli na výhlídku (v 60. patře) výtahem, který je prosklený a jede na obvodu budovy, takže je vidět výška, do které stoupáte...no necítil jsem se zrovna nejlépe. Stále to ale nebylo to nejhorší. V jednom místě vyhlídky je krásně udělaná podlaha ze skla a je vidět až úplně, ale úplně dolů a tam jsem se cítil fakt hodně mizerně (všichni okolo z toho měli docela srandu:P). Nicméně výhlídka to byla naprosto úžasná. Jelikož je 63Building na břehu řeky Han (obrovská řeka, která Seoulem protéká), tak byl výhlen naprosto nádherný. Vše okolo řeky svítilo, všechny výškové budovy jsou jrůznými způsoby nasvícené, zkrátka pohled k nezaplacení:)
Když jsme si vše prohlédli, sjeli jsme do 59. patra, kde je luxusní restaurace v západním stylu a jelikož jsme v menze na kolejích nestihli večeři, tak jsme se tu pěkně nadlábli:)
Jedinné, co jsme nějak nevychytali byl čas, na který jsme zapoměli. Na koleje jsme dorazili asi v 0:30 s tím, že koleje se o půlnoci zavírají. Naštěstí jsme se dovnitř jakýmsi způsobem dostali, takže vše v pořádku:)

Fotky ZDE.

Den rodičů

Je to již pár dní, co se všude začali objevovat paní, které prodávají malé, téměř stejné kytičky a já pořád netušil o co jde. Dnes jsem se od jedné učitelky dozvěděl, že je den rodičů:)

A jelikož jedny rodiče taky mám:), tak bych jim chtěl popřát vše nejlepší ke dnešnímu dni rodičů a vzkázat jim, že pevně věřím, že vše co pro mě dělají jim jednou mnohokrát vrátím:)
Jste nejlepší rodiče!!!