Korejština

Je tomu pár dní, co jsem se bavil s kamarádem pocházející z jedné země bývalého Sovětského svazu (za Boha si nevzpomenu které), který tady v Korei studuje asijské jazyky a několik z nich docela dobře ovládá. Přivedl mě na myšlenku, že bych vám mohl Korejštinu jako takovou alespoň trošku přiblížit.
Jak praví všemocný internet, Korejštinou mluví na světě necelých 80 milionů lidí. A to nejen v Jižní a Severní Korei, ale i v korejských komunitách, které se objevují všude po světě (Rusko, USA, ...).
Korejština, korejským názvem Hanguk, je jazyk, ve kterém můžeme (řečeno s trochou nadsázky) najít mnoho podobného s naší češtinou.
Tak jako na území dnešní České Republiky se v dřívějších dobách psalo Latinsky a uměli ji jen světci, na území Korei se již před více než 2000 lety mluvilo Čínsky a Korejština (abeceda) jako taková vznikla v roce 1444 a byla uznána za oficiální v roce 1446 za vlády Sejong, čtvrtého krále dynastie Joseon (první česky napsaná věta pochází z 12 stooletí), oficiálním názvem byl Hunmin jeongeum, volně přeloženo jako "dobře znějící pro výuku lidí". Dnešní název Hangeou byl vytvořen až na přelomu 19 a 20 století korejským lingvistou Ju Si-Gyeong.
Většina lidí si myslí, že Korejština je podobná jako Čínština a má tisíce znaků. Naštěstí tomu tak není. Korejština původně vznika z Čínštiny, ale má jen několik znaků a jejich naučení není tak těžké. Jen si představte (pravděpodobně starší generace než jsem já), jak jste se učili Azbuku. I korejská abeceda je na naučení velice jednoduchá a Korejština jako taková je velice logická.
Samotná abeceda obsahuje 14 souhláseka 10 samohlásek.
Co je pro čecha výhodou je fakt, že tak jak se jednotlivé znaky čtou, tak se skládají i ve slova, stejně jako v Češtině, na rozdíl od Angličtiny kde se slovo jinak napíše a jinak přečte.
Korejské znaky se ale trošku rozdílněji skládají. Každá slabika může obsahovat maximálně 4 znaky a to vlevo a vpravo nahoře a vlevo a vpravo dole (nahoře souhláska a somohláska a dole jedna nebo dvě souhlásky). Minimuj jsou však 2 znaky a to ty horní (souhláska a samohláska).

Korejské souhlásky:


Korejské samohlásky:Jako příklad složení nějakého slova uvedu jedno krásné české slovo označující jméno mé osoby:)

Pro upřesnění, to kolečko ve slabice "ja" se nečte. Ten znak tam prostě musí být, protože samotný znak "ja" nejde napsat. Pravidla říkají, že na prvním místě musí být souhláska. Dalším problémem může být písmeno "k", které jde také napsat 3 způsoby. Pro mne jsou všechny stejné a já si jen zvolil to, co jsem napsal, ale pro korejce to pokaždé zní jinak. Důvodem je to, že korejština má velice malé niance v rozdílnosti některých hlásek, které jsou pro nekorejce jen velice špatně rozeznatelné, ale také se to dá naučit;)
K samotné gramatice Korejského jazyke se vyjadřovat nemůžu, neboť ji neovládám. Jediné, co lze říct je, že je velice logiská.

Náboženství v Jižní Korei

Několikrát jsem byl dotázán, zda jsou Jihokorejci věřící a v co vlastně věří. Jsou to Budhisti? Křesťani? Pokusím se v pár řádkách shrnout to, co se dá o tomto tématu tak nějak zjistit.

V první řadě bych měl zmmínit, že v roce 2006 se k jakémukoliv náboženství hlásilo 74,7% obyvatelstva Jižní Korei. Procentuelní rozdělení náboženství je následující:

• Budhismus - 52%
• Křesťanství - 20%
• Ostatní náboženství - 0,7%
  
• nevěřící - 25,3%

Do ostatních náboženstvích jsou zahrnuty víry jako Wonbulgyo (nový směr vycházející z Budhismu založen v roce 1916, kdy byl Pak Chung-bin osvícen), CHondogyo (Kloubící Budhismus, Confucianismus, Taoismus a obsahující prvky křesťanství. Je to taktéž náboženské hnutí vzniknuté ve 20 století), šamanismus, Hinduismus, Judaismus, Confucianismus a jednou z minorit korejských náboženství je také Islam. Procentuelně nejvíc věřících se nachází ve větších metropolitních městech, jakož je Seoul (49,9% věřících), Busan (46,1% věřících) nebo Daegu (45,8% věřících). Jižní Korea je také třetí v žebříčku zemí Jihovýchodní Asie v procentuelním zastoupení křesťanství (první dvě místa patří Filipínám a Východnímu Timoru).
Kromě Křesťanství, kde je dána jasná hranice mezi věřícími a nevěřícími mohou ve statistikách ostatních náboženstvích vzniknout jisté nejasnosti. Například meze věřících v Budhismu či Confucianismu jsou jen těžce rozeznatelné. Nejen v Korei, ale i jiných zemích dochází k tomu, že víra je dědičná v celém rodě nebo je všeobecně uznávaná v nějaké společnosti a tím vzniká problém rozeznat kupříkladu Budhisty od ne-Budhist. Mnoho lidí žijících na odlehlých místech jsou hluboce zasaženi touto tradicí, tradicí víry, kterou uznávají všichni okolo. Mimoto není pro Korejce neobviklé modlit se v budhistických chrámech, podílet se na Confuciánských rituálech a pro rady chodit k šamanovi. Krom toho statistiky podceňují počet lidí hlásících se k novým vírám. Některé zdroje uvádí počet příznivců Ch'ondogyo na víc než 1 milion.
Jelikož je zde obrovské množství náboženských směrů, je jejich role ve vývoji jihokorejské společnosti složitá. Některé tradice, převážně Budhismus, jsou spojovány s minulostí. Budhistická místa jako je chrám Pulguksa, Sokkuram Grotto v Kyongju a chrám Haeinsa blízko Taegu jsou považovány za nejdůležitější kulturní památky, a to víc než místa určená k uctívání a modlení. Confucianismus zůstává nedůležitějším ve společenské etice. Očividně má největší vliv na Korejské vzdělání (viz článek Martina Vlnase o studiu v Korei na stránkách Korea Jižní, Severní. Odkaz ZDE). Křesťanství je v Korei spojováno s modernizací a sociálními reformami. Mnoho Křestanů v současné Jižní Korei je podobného názoru jako zkušený politický opoziční vůdce Kim Dae Jung (katolík), který je velkým zastáncem lidských práv a otevřeně kritizuje vládu. Křesťansky podporované organizace jako Urvan Industrial Mission podporují odbory. Nová náboženství získávají své příznivce z obou tradičních náboženství i z Křesťanství tím, že matou lidi různými úhly pohledu. Tím došlo k tomu, že v 19. století bylo v Jižní Korei napočítáno více než 5000 nových náboženských směrů/hnutí, kde mnoho z nich bylo jen malých a dočasných.

Na obrázcích jsou vyobrazeny sochy Ježíše (v pravo nahoře), Budhy (v pravo dole) a Confucia(v levo).

Text je částečným překladem článku "Religion in South Korea" z internetové encyklopedie Wikipedia. Tento článek taktéž umístím na českou werzi této encyklopedie www.wikipedia.cz
Odkaz na článek ZDE.

Korejci a umění řídit...

Dnes jsem se na stránkch mého bratrance, v současné době žijícího v Anglii, dočetl o dopravě v Anglii. Jelikož jsem už déle plánoval něco takového napsat, jen jsem byl lenivý, učiním tak teď, poněvač mi přijde krásné to srovnání 2 světů...

Odkaz na panMara blog a jeho článek o Anglické dopravě je ZDE. Zdravím Máru a Jituš do Anglie:)

Korejská doprava má velice podobná pravidla, jako jsou v USA, nevím, zda to tak je nebo ne, ale dle mého názoru je převzali. Pro mě, jakožto Evropana s metrickým systémem je dobré, že Korejci používají pro vzdálenosti kilometry a pro rychlost kilometry za hodinu.
Téměř každý Korejec má řidičák. Ale když jsme si půjčovali auto, nikdo mi z přesností nedokázal říct, jaké jsou kde rychlostní limity, jak fungují křižovatky a podobně... Naštěstí jsem na všechno tak nějak přišel.
Rychlostní limity jsou velice proměnlivé. Záleží na počtu průhů a typu silnice (přesné informace o limitech jsem našel na Wikipedii). Veškeré rychlosti jsou řízeny značkami okolo silnice. Ve městech, kde jsou 2 pruhy v jednom směru je to 60-80 km/h, mimo město okolo 80 km/h a na dálnicích se pohybuje v rozmezí 100-130 km/h. Je zde i hodně radarů, ale převážně na dálnicích mi přišlo, že to řidiče nějak moc netrápí a často na to šlápnou. Při našich cestách po Korei jsem si všiml i zajímavosti, že pokud je v noci silnice osvětlena, tak Korejci nepovažují za nutné rozsvěcovat světla, což mi přijde dost nebezpečné.
Zvláštností pro Čecha (možná i Angličana) je fakt, že odbočení do prava je povolené vždy za jakýchkoliv podmínek. Osobně si myslím, že to urychluje dopravu. Semafory jsou tedy pouze rovně a doleva.
Pravidlo jako "přednost z prava" tady není. Kdo přijede dřív nebo vypadá, že je rychlejší, tak jede (pokud není označená hlavní silnice).
PanMara píše o tom, jak je v Anglii na bezpečnost dávána velká váha. Já sice nevím jak je to možné, ale v Korei tomu tak není a přesto jsem neviděl snad žádnou nehodu. Nejhorší jsou tady skůtry. Jezdí všude, nejsou na ně potřeba papíry a pravidla pro ně zřejměně "neplatí". Jezdí na nich do školy, převáží jídlo (v tom je tady velký bussiness) a občas mi přijde, že jezdí na hraně bezpečnosti, ale i tak jsem neviděl jediného vybouraného.
Můj názor na Korejské umění řízení je velice negativní. Myslím si, že kromě řidičů taxi a autobusáků (kteří jezdí šíleně), Korejci prostě neumí řídit. Bojí se. Pokud jede Korejec s někým v autě (mimo taxi a autobusu), tak se bojí. A když řídí, tak bez GPS navigace nikam nedojede. Snad v každém autě najdete navigaci (ještě jsem neviděl auto bez...). Vydat se někam s mapou je pro ně nemyslitelné.
Každopádně si myslím, že na Korejských silnicích je docela bezpečno a nemám strach se tu pohybovat jak pěšky, tak autem:)

Thaisko - videa

Míša už je doma...

A je to tady...:(
Míša mi odjíždí zpět domů do Čech a mě tady nechává samotného úplně napospas všemu korejskému.
Letadlo jí letělo až někdy okolo 2 hodiny odpolední, ale jelikož jsem věděl, že asi o hodinu dříve odlétá můj spolubydlící Kwan studovat do New Yorku, tak jsme se vydali na letiště už časně ráno. Přeprava byla docela zajímavá, protože jsme měli cca něco okolo 5 zavazadel (z toho asi 1 bylo moje:D). Největší problém byl nástup a výstup z autobusu.
Po odbavení zavazadel jsme ještě s Míšou, Kwanem a jeho kamarádem zašli na malou snídani do místního fastfoodu a pak už jsem je jen doprovodil k bráně do bezcelního prostoru, kam mě už nepustili.
S Míšou jsem mluvil už dnes ráno, když se vrátila v pořádku domů...
Bude se mi tady po Tobě stýskat Míšo!!!
Užij si to doma v Čechách a nezapoměň na to, co všechno jsi tady prožila...

Odletěla 17.ledna 2008 ve 13:50 seoulského času.

Thaisko - Ko Samui ...a zpet do Korei

Ko Samui - posledni poradna zastavka v Thaisku. Jo to jeden z tech vetsich ostrovu, ktere lze v Thasku najit... Naleza se na jihovychode Thaiska a je pravdepodobne turisticky nejvytezenejsi. Uprime receno je to asi tim, ze je velky, takze se da videt vic veci a jezdi tam prevazne rodiny. Me docela vyhovovalo to, ze tam byl klid a poradne jsem si odpocinul:)

Na ostrove jsme potkali i naseho kamarada Jeroena (z Holandska).

Pujcili jsme si skutry a vyrazili okolo ostrova...

Celou dobu jsem se na ostrove prevazne flakal a odpocival... Nic moc k rozepisovani:D Ko Samui jsem bral uz vazne jen jako ty posledni prazdniny pred navratem do Korei...

Motyli farma

Ja a velky Budha:)

V Bangkoku jsme navšítivili už jen místní multikino a Hard Rock Cafe Bangkok.

Fotky jsou ZDE.

Thaisko - Ko Phi Phi a potápění

6:30 - budíček!
Proč? Jdeme se potápět. Přesně tak. Jsme v Thaisku, v místě, kde je jedno z nejkrásnějších potápění, tak to přeci nesmíme vynechat:) Náhodou jsme našli na ostrově společnost, ve které pracuje i česká instruktorka, takže celá domluva byla o to jednodužší.
Potápět jsem se šel já, jakožto člověk s licencí a Míša, která licenci nemá. Jelikož jsem se už hodně dlouho nepotápěl, rozhodl jsem se, vzít si potápění se yopakováním některých znalostí, které už bych měl mít. To spočívalo v tom, že jsem udělal asi 30ti otázkový test a ve vodě několik cvičení (pro potápěče - vyčištění masky, její sundání a znovu nandání, najití inflátoru, dýchání ze záložního inflátoru partnera a neutrální polohu cca 0,5m nade dnem). Po splnění všech ykoušek jsem měl možnost se potápět "sám", tím myslím bez držení instruktora.
Míša měla den před potápěním sezení, kde jí byly vysvětleny základy a jak bude vše probíhat. Ve vodě také měla nějaké cvičení (vyčištění masky a najití inflátoru). Vše ostatní pak kontroloval instruktor (vytlak, směr plavání apod.), který Míšu celou dobu držel.
Lodí jsme vyjeli k několika malinkatým ostrůvkům, které jsou neobzdlené a jsou poblíž Ko Phi Phi, kam se jezdí potápět všechny potapěčské společnosti na ostrově. Ponory jsme absolvovali 2. Jeden před obědem (max hlobka cca 15m) a druhý po obědě (max cca 18 - 20 m). Míša mohla jít pouze do hloubky ne větší než tuším 12m, já mohl níž.
Ve vodě jsme viděli tak strašně moc, protože viditelnost byla naprosto obrovská a živočichů mraky:). Samozřejmě jsem všechno nafotil, protože jsem si zapůjčil foťák do vody:) Jediné, co jsme neviděli je žralok. Občas prý bývá vidět. Ale za to jsme viděli nekolik obrovských mořských želv:)



Všechny fotky ZDE. Je jich docela hodně, ale nevěděl jsem, jak je roztřídit, jelikož jsou to moje první fotky z pod vody

Info pro potápěče. Je hodně možností jak a kde se dá potápět. Společností pro potápění je moc a všechny mají téměř totožné ceny.
Ty se pohybují cca od 3200 Bathů (cca 2100 Kč) pro lidi bez licence a pak jdou ceny postupně níž až na cca 1800 Bathů (cca 1200 Kč) pro potápěče s licencí. Veškeré kurzy zahrnují půjčení výstroje, dopravu a jídlo na lodi. Ponory mohou být okolo korálů do cca 20 m, dále nabízí i vrakové a jeskynní potápění a když jsem se ptal na maximální hloubku, kam se chodí potápět, tak mi bylo řečeno 60m (ale to nevim kde a nevim, co tam je:)).

Všem doporučuji:)

Silvestr na Ko Phi Phi

Silvestr a par okolnich dnu jsme se rozhodli stravit na nejmensim obydlenem ostrove Ko Phi Phi. Je to neco jako raj... Uz pri prijezdu jsme se tam citili velice dobre. Je to velice maly ostruvek, kde cele centrum deni je dlouhe cca 700 m a z jedne strany centra na druhou to je tak 150 m. Clovek by si rekl, co tam?, vzdyt to musi byt nuda? Neni a nebyla! Ten maly ostruvek plny mladych lidi a tem prizpusoben, takze i pln baru, restauraci kavaren, knihoven a podobne.

Potkali jsme tam take naseho byvaleho spoluzaka z Korei Kalleho (z Finska), takze to bylo o to lepsi, ze nas bylo vic:) Na ostrove jsme stravli 8 dni a behem toho jsme stihli se opalovat, nakupovat, snorchlovat, prolezt hafo moc baru, shlednout nekoli zapasu Thai Boxu, ochutnat dalsi thaiska jidla ci jen tak posedet v kavarnicce a koukat na filmy, ktere tam kazdy den pousti (same nelegalni novinky...).
Silvestr vyl pro me uzasny. Vzdy jsem si pral ho stravit na plazi v teple, jako miji pratele v Australii, ktere timto zdravim:) a konecne se mi to podarilo:) Je to jine a je to uzasne:) Na plazi byl snad cely ostrov, pilo se, povidalo se a jelikoz nikdo presne netusil, kdy ta pulnoc je, tak se kpripijelo asi v rozmezi 10 minut. Pokazde se toi odpocitalo a pripilo se... a porad dokola a znovu a znovu:) dokonce druhy den rano, kdy jsme vylezli z ubytovani jsme videli v bazenu pravdepodobne Americany z Kalifornie, jak v prave poledne odpocitali a oslavili Novy rok v casovem pasmu v zapadni Americe:) Docela dobre:)
Jestli se me nekdy nekdo zepta, co bych nejvic doporucil z Thaiska, tak prave tento ostrov, Ko Phi Phi...

Vsechny fotky ZDE.