Odjezd z Prahy byl pro mě velikým zážitkem, protože jsem nikdy neletěl žádným letadlem a nikdy jsem hlavně necestoval tak daleko:) Na Ruzyňském letišti jsem musel být 2 hodiny předem, takže asi okolo 5 ráno. Je to docela brzy, ale zvládnout se to dalo. Prošel jsem všemi možnými procedurami, jako kontrola pasu, poslání mého zavazadla a vystavení letenky.Odlet byl něčím ohromným. Měl jsem sedadlo vedle okýnka. Pocit, jak se to letadlo s neuvěřitelným zrychlením rozjíždí a jak se odlepuje ze země byl naprosto ohromující... Pak jsme vystoupali do výšky asi 11km a když pod námi byla vidět země s mnoha malinkatými městečky, bylo to neuvěřitelné...
Letěl jsem se společností ČSA a letadlem Airbus A320.
Při cestě do Paříže (viděl jsem i Eiffelovku:)) jsme dostali snídani, což mě velice potěšilo a asi za necelou hodinu a půl jsme přistávali. Z přestupu jsem měl docela strach, protože jsem přestupoval mezi terminály a ze začátku mi to přišlo strašně moc složité. Po chvilce jsem zjistil, že na tom není nic složitého a během chvilky jsem měl vyřízenou druhou letenku a už jsem jen čekal. Jelikož měl let asi 20min zpoždění, tak jsem si letiště trošku prošel. Po pravdě řečeno to byla celkem nuda, protože všude byly jen obchůdky jako v nějakým velkým hypermarketu.
Po nastoupení do Boingu 747 (bylo tam docela málo místa na no z hy) jsem už vedle okýnkaneseděl, ale nějak moc mi to nevadilo, protožejsme celou cestu letěli nad oceánem a stejně bychtoho nic neměl.
to film Vedle mě si sedl Američan letící z Německa z MS ve fotbale. Byl jsem překvapen, jak se dokážuanglicky bavit:) Docela jsme poklábosili. Jen nevím, jestli jsem fakt mluvil tak dobře nebo zamohlo to víno, co jsme si dali...:). V průběhuletu jsem dostal 2 velký jídla, hromadu pití, shlédljsem jeden film který jsem viděl už i u nás (teď byl akorát bez titulků), pak dokument o Praze a Rudolfu II, což mi přišlo docela vtipné a druhýkterý se téměř celý natáčel v KarlovýchVarech a Peci pod Sněžkou...
9 hodin byla celkem dlouhá doba, ale vydržet se to dalo.
Po přistání ve státech jsme všichni ne-američani museli projít hrozně zdlouhavou kontrolou, jestli máme všechny papíry v pořádku a podobně. Pak už jsem si vyzvedl jen svůj kufr (což mě přišlo celkem zmatené, ale budiž) a už jsem měl jen odjet domů. Ale tady se vyskytl problém...
Na letišti na mě měl čekat člověk s mým jménemnebo jménem a logem školy, kterou budunavštěvovat, a který mě měl dovést do rodiny, kde jsem ubytovaný. Bohužel ten tam nikdenebyl:( Hledal jsem ho víc jak hodinu, ale bezúspěšně. Poté se mě ujal jen z pracovníkůletiště a pomohl mi najít co nejlevnější taxi službu, která mě dovezla až "domů". Jelikož taxi rozváží víc lidí najednou, tak jsem si udělaltakovou malou okružní jízdu po Miami. Doceladobré. Cesta mě stála předem domluvených 40$, což je hodně, ale nejmíň ze všech taxi, co na letištijsou. Samozřejmě jsem také hned napsal do ČR, do kanceláře, jestli to jde proplatit, protože transfer z letiště jsem měl zaplacený.Po příjezdu do rodiny mě přivítal Dane (22 letý syn Julie, která je na víkend za prací v New Yorku). Je to docela sympatický kluk. Chvilku jsme si povídali, pak udělal večeři a já šel spát, protože toho na mě bylo vážně moc...
Fotky ZDE.
